Jen tak

POTKAL SE ČLOVĚK SE SVÝM ANDĚLEM STRÁŽNÝM NA POUŠTI ŠIROŠIRÉ, NA NÍŽ CESTA ŽIVOTA ZAZNAMENÁNA JEST. ANDĚL POVÍDÁ MU: "PODÍVEJ SE ZA SEBE NA SVÉ STOPY, KTERÉ VE SVÉM ŽIVOTĚ ZANECHÁVÁŠ, HNED VEDLE NICH JSOU MÉ, TY TĚ VŠUDE PROVÁZEJÍ". A ČLOVĚK ŘÍKÁ: "KDYŽ MI BYLO V TÉTO DOBĚ STRAŠNĚ", PŘITOM NA PÍSEK UKAZUJÍC, "TAK PROČ SI MI NEPOMOHL? JSOU TU JEN MÉ STOPY, TVÉ NIKDE ...". NA TO ANDĚL ODPOVÍDÁ: "ALE TO NEJSOU TVOJE STOPY, TO JSOU MÉ STOPY, KDYŽ JSEM TĚ DRŽEL V NÁRUČÍ ..."

Dívám se na fotografii. Znám jméno autora, jen malinko zachycený okamžik. A tak ji na sebe nechávám působit a vytvářím si k ní vlastní příběh. Třeba odpovídá skutečnosti, třeba je úplně jiný - to mi nevadí. A myslím, že by to nevadilo ani autorovi, protože snahou každého autora je vytvořit dílo, které osloví.
Dnes mě oslovil snímek "Umírající dítě v Súdánu" fotografa "Kevina Cartera"

Rty děvčátka nechtíc symbolizovaly rozpálenou zem černého kontinentu. Suchá popraskaná kůže pálila a toužila po jediném. Po troše vody, která by spláchla prach, jenž se při pohybu vířil a usazoval se na každém kousku sedmiletého těla. Cítila jeho chuť na jazyku, ale polknout už nemohla. Nešlo to.

Několik kroků od ní stál muž. Mohl jí pomoci. Nikdy nikoho takového neviděla, byl jiný, než muži z vesnice. Takové světlé vlasy a dokonce i tvář. I ruce, které čouhaly z košile, byly světlé. A hlavně: měl boty! Tatínek jí o takových lidech vyprávěl, prý jsou bohatí, každý den mají jídlo. Ten jí určitě pomůže, ví to.

Jen ho nějak upozornit. Vypadá to, že na ni hledí, ale co když ji nevidí? Je drobná a malá, jak jí říkala maminka, než umřela. Sestra byla větší a umřela také. Ležela u ohniště a najednou nebyla.

Pokusila se zavolat, ale z pootevřených rtů vyšel jen slabý zvuk. Jako když praskne větvička, pomyslela si. Náhle jí tělem projela křeč, krutý hlad nedovolil děvčátku stát. Na kolenou, opřena o lokty, pozvedla hlavu a z posledních sil vyslala k muži prosebný signál. Chci žít…

Plavovlasý muž setřel prach z objektivu. Bylo chvíli po poledni, slunce se houpalo v nejvyšším možném bodě a horko bylo téměř nesnesitelné. Z tábora, do kterého se soustředila veškerá humanitární pomoc, to sem bylo necelých pět kilometrů.

Chtěl si udělat několik snímků, netušil ovšem, že se mu naskytne taková příležitost ukázat lidem utrpení.
Pár kroků před ním leželo, tedy spíš klečelo, opřeno o lokty, malé nahé děvčátko. Prach pokrýval celé jeho tělíčko a dával šedý odstín černým kudrnatým vlasům.

Už dvacet minut tady čeká na ten správný okamžik. Na výraz, který ohromí, na bolest, která neobviňuje, na moment, který ukáže bídu a utrpení toho světa.
Sup, který postával opodál, ho trochu lekal, a tak se ho snažil odehnat. Pták se ale vždycky vrátil, a tak to vzdal.. Asi má taky hlad. Mrchožrout.

Z myšlenek ho vytrhl slabý zvuk. Jako když praská větvička, pomyslel si.

Děvčátko zvedlo hlavu, upřeně se zadívalo na muže, mírně pootevřené rty jakoby prosily.

Teď, teď je čas stisknout spoušť. Stihnul to dřív, než položila hlavu. Té už nikdo nepomůže. Otřel si pot z čela, mohutně se napil z lahve.. Voda příjemně zchladila jeho rozpálené rty a vyschlé hrdlo.

Naposledy se pokusil odehnat supy.

Musí jít, určitě ho už v táboře čekají.

Tak sbohem holčičko, na…na neviděnou…

Slzu, která si našla cestu po zaprášené tváři, už neviděl.

Mnoho lidí se mne ptá, co hledám v životě, co hledám tady. Myslím si, vnímám, že hledat mohu klíče, ztracený diář ... ale pocity, city a ... lásku .... to nemohu. Je to "vyšší hra" osudu.Vše se rodí pomalu i přesto, že mnozí z nás někdy v životě prožili zahřmění, ránu s čistého nebe, lásku na první pohled. Po zahřmění vždy přichází prázdné ticho. Možná proto, abychom si uvědomili realitu a srovnaly myšlenky.
Každý stále něco hledáme, ale pravdou je, že to nejlepší najdeme v okamžiku, kdy to nejméně očekáváme ... pokud už jsme to nenašli a možná o tom ani nevíme.
Rozhlédněte se kolem sebe.

Úsměv nestojí nic a přináší mnoho,obohacuje toho,kdo přijímá,aniž by ochuzoval toho,který dává.Trvá jen chvilku,ale vzpomínka na něj je někdy věčná.Nikdo není tak bohatý,aby se bez něj obešel.A nikdo není tak chudý,aby ho nemohl darovat.Je dobře,že si ho není možno koupit,ani ukrást,ani půjčit,protože má hodnotu chvíle,kdy se dává.A kdybys někoho potkal a on neměl pro Tebe úsměv i když na něj čekáš,oblaž ho svým úsměvem Ty,protože nikdo tak nepotřebuje úsměv,jako ten,kdo ho nemá pro druhé.Hodně humoru,smíchu na rtech

Poslouchejte svoje srdce, pláče nad vašimi činy. Ve svém nitru hledejte správné odpovědi pro svůj život. Jen ten, kdo poslouchá svoje srdce, je šťastný. Hledáte štěstí po horách, přitom ho už dávno máte v sobě. Ušetřete tělo trmácení po skalách a sedněte si a meditujte o svých činech a tužbách. Jen ten, kdo pochopil,že svoje štěstí má v sobě, dokáže dávat štěstí a lásku dál. Nikdy mu neubude, naopak, darované štěstí, láska je jako bumerang. Vždy se vrátí. Nemůžeš ublížit člověku tím, že mu vezmeš jeho vnitřní štěstí. To mu totiž nikdy nevezmeš. O pravé štěstí a pravou lásku se tedy nemusíš bát. Odprosti se od strachu, je zbytečný. Máte pravdu andílci, ale mě to nejde. Nebo mi to jde jen na chvíli. No vidíš, ale jde to, že?Trénuj. Vždy, když jsi v přírodě, zhluboka se nadechni a vydechni strach ven. Čím častěji budeš toto cvičit, tím lépe ti to půjde i doma.

Dítě. Pro někoho nepotřebný otrava a příživník, ne však pro matku.
Co je to dítě - kdo je to dítě?

Je to kus matky; kus jejího těla; velká, roztahovačná část, jíž si odepřela, aby ji mohla rozmnožit. Je na pováženou, jestli to také nedělala ze sobeckosti, aby jí bylo ještě víc. Ne každý má právo být na světě dvakrát... Vlastně nikdo. Ale dítě je něco jako matčin odlitek, s její + jednou přísadou, smíchanými a přesměrovanými do samostatného obalu.
Jak je to dítě pak odlišné - a přece tak stejné.
Co je pro matku nejhorší? Jeho tajemství. No řekněte, jak před ní může mít tajnosti vlastní bytost.

V břiše budoucí maminky se ocitla tři embrya …
Jedno z nich bylo malý věřící, druhé malý pochybovač a třetí malý skeptik.
Malý pochybovač se táže: "Věříte vlastně v život po porodu?"
Malý věřící: "Ano, samozřejmě, je přece zcela zjevné, že život po porodu existuje . Náš život tady tu je jenom proto, abychom rostla a abychom se připravila na život po porodu, abychom byla dost silná na to, co nás čeká."
Malý skeptik: "To je blbost, žádný život po porodu přece neexistuje. Jak by měl vlastně takový život vůbec vypadat?"
Malý věřící: "Ani já to nevím přesně.Ale určitě tam bude mnohem více světla než tady. A možná, že dokonce budeme běhat a jíst ústy."
Malý skeptik: "To je úplný nesmysl. Běhat, to přece nejde. A jíst ústy, to je úplně směšná představa. Máme přece pupeční šňůru, která nás živí. A mimo to je nemožné, aby existoval život po porodu, protože pupeční šňůra je krátká už teď."
Malý věřící: "Určitě je to možné. Jen bude všechno kolem trochu jinak, než jak jsme tady zvyklí."
Malý skeptik: "Vždyť se ještě nikdy nikdo zpoza porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život je jedno velké trápení v temnu."
Malý věřící: "Připouštím, že přesně nevím, jak bude život po porodu vypadat .... ale v každém případě pak uvidíme maminku a ona se o nás postará."
Malý skeptik: "Máma?!? Ty věříš na mámu? A kde má jako být?"
Malý věřící: " Vždyť je tu všude kolem nás. Jsme a žijeme v ní, prostřednictvím ní. Bez ní vůbec nemůžeme existovat."
Embryo zvané Malý skeptik pravilo: "To je pěkná hloupost! Z nějaké mámy jsem neviděl ještě ani kousíček, takže je jasné, že nemůže existovat."
Embryo zvané Malý věřící však namítalo: "Někdy, když jsme úplně zticha, můžeš zaslechnout, jak zpívá. Nebo cítit, jak hladí náš svět. Pevně věřím tomu, že náš skutečný život začne až potom!"

Zas tu se mnou nikdo není,
na slůvko a pomodlení!
Bez maminky, bez tatínka,
smutně se to večer
spinká!

Mámo, pojď si na chvilku,
sednout na mou postýlku
!
Čekám na tvé pohlazení,
políbení, pomazlení!

Práce, schůze, auto, chata,
stále
kolem všechno chvátá!
Dostat pusu, kříž na čelo,
jak by bylo hned veselo!

V samotě
se ale bojím . . .
a o hračky
už nestojím . . .
vůbec se mi nechce spát . . .
umí táta, máma, lhát?

Andělíčku, můj strážníčku,
opatruj mně mou dušičku!
Aspoň ty jsi se mnou tady,
ty a pán Bůh, on je všady.

Umíš, prosím, natřít chatu
?
Ať v neděli
vidím tátu!
Můžeš večer, než se usíná,
zajít místo
mámy do kina?

S tebou se tu tedy modlím,
za mámu a tátu prosím.
Jé, co kdybych za pár let,
chtěl jim stejným odplácet?

Pojď mi tedy na pomoc

a dej nám všem dobrou noc!
Ne, sám nejsem, to už vím,
Ne, já už se nebojím

Přeji si, umět rozfoukat tvé špatné myšlenky o tobě samým
Přeji si, tě hýčkat, dělat tě šťastným každičkým okamžikem
Přeji si, abych mohl ukázat ti zákoutí fantazie, co neumím tolik vybarvit vyprávěním
Přeji si, aby čas plynul v milostném objetí srdcí
Přeji si, ovládnout vlastní duši a hýčkat tu tvou
Přeji si, potápět se pod hladinu a slyšet tvůj hlas
Přeji si, vidět jak se směješ ze spánku
Přeji si, držet tě za ruku až svět změní složení barev
Přeji si, držet krok s tebou v myšlenkových pochodech
Přeji si, aby polibky, co posílám po vzdušných proudech, ti přinášeli jen radostné vzplanutí
Přeji si, aby ať se stane cokoli, abychom překonali předsudky a dokázali se na sebe po ránu usmát
Přeji si, být ti oporou co nikdy nespadne
Přeji si, znát tisíce důvodů proč chci být s tebou a jak moc mě činíš šťastnou
Přeji si, abych kráčel ulicí a lidé věděli, kde mé srdce leží
Přeji si, uspět být ti mužem, na kterého je spoleh
Přeji si, nebát se vložit vše na jednu jedinou dívku
Přeji si, aby svět při našem polibku ožil symfonii přírody
Přeji si, až za světlem půjdeme, že se hned u východu sejdeme
Přeji si, brnkat na nit, která nás spojuje
Přeji si, vzdychat okouzlením z tebe za 50 a více let
Přeji si, vstřebat všechny tvé myšlenky a na oplátku nechat tobě své
Přeji si, za temných nocí ti líčit světy plné barev
Přeji si, přibrat pár kilo, aby se ti pohodlně leželo
Přeji si, nezklamat tě svými činy
Přeji si, najít naši společnou píseň co bude vyjadřovat naše vzpomínky a důvěru v budoucí čas
Přeji si, plavat s tebou oceánem a létat v oblacích když sníme o tom druhém
Přeji si, aby vše co prožijeme, bylo naplněno radostí i ve chvílích zakolísání energie
Přeji si, aby jiskry létali v oblacích, když položím ti onu otázku
Přeji si, aby všechny hvězdy začaly tančit, až budeme v objetí se tulit

Přeji si, tě vzít za ruku a hledět s tebou na modré nebe plné hvězd
Přeji si, abychom si byli tak blízko, že ucítíme promluvy duše druhého i na velké vzdálenosti
Přeji si, aby naše společná cesta byla plná překrásných barev
Přeji si, aby kvetla
Přeji si, ti být stále po boku, pomáhat ti, povzbuzovat
Přeji si, vídat co nečastěji tvůj úsměv a tak něžné oči plné lásky

Přeji si, naučit čas zpomalit když chmury tě zachvátí, bojovat a efektivně zvednout přilbu po boji
Přeji si, proti nim bojovat s tebou společně
Přeji si, umět rozfoukat tvé špatné myšlenky o tobě samým
Přeji si, skákat do výšek a věřit že tam jsi ty čekající na mě
Přeji si, tě chytit a procházet společně po bílých nadýchaných mrakách
Přeji si, abych tě dokázal ochránit před nebezpečími, které budou nad tvou hlavu
Přeji si, šeptat ti do oušek ve stáří slova něhy a vděku být s tebou
Přeji si, aby mezi námi byla naprostá důvěra, tak čistá jako voda ve studánce
Přeji si, nepochybovat
Přeji si, tě rozmazlovat po všech stránkách
Přeji si, tě někdy tak moc tě zlechtat jako ty mě posledně
Přeji si, nedat se

Přeji si, tě umět rozesmát, byť je to mou nešikovností, umět si lehnout do namazaného chleba
Přeji si, ti umět vyprávět o lásce, kterou k tobě cítím
Přeji si, umět ti dát vhodnou radu v případě nesnází
Přeji si, ti být tou největší oporou, abys věděl, že vždy za tebou budu stát
Přeji si, s tebou poznávat svět
Přeji si, mít naše společné nejoblíbenější místo
Přeji si, prožívat fantastická dobrodružství, která si budeme vyprávět a prožívat
Přeji si, mít společných spoustu fotek, smát se jim a vzpomínat
Přeji si, prožít s tebou co nejdelší cestu, během které se tak poznáme, že budeme vědět co ten druhý myslí, když se na něho podíváš
Přeji si, zažít ten život, o kterém sní mladé dívky v románech červená knihovny
Přeji si, ti ho mnohem víc obohatit
Přeji si, splnit ti přání v rámci mezí svých
Přeji si, přijít na ty tvé

Přeji si, probouzet se s výhledem do tvých laskavých očí
Přeji si, ráno ležet v objetí
Přeji si, prožívat dny s tebou ve svém srdíčku
Přeji si, abys věděl, že tluče jen pro tebe
Přeji si, aby tlukot srdce trval co nejdéle
Přeji si, aby oboum hrála srdeční symfonie
Přeji si, abychom spolu dokázali i mlčet, protože jen lidi, kteří se neposlouchají, si mají pořád co říct
Přeji si, neupínat se na věci, ale pamatovat na štěstí, které nás potkalo
Přeji si, zahnat mrzutost jedním lusknutím
Přeji si, překonat ho s tebou
Přeji si, umět ti rozzářit tvář
Přeji si, abychom společně dokázali snít o společné budoucnosti
Přeji si, aby tě můj strach o tebe ochraňoval

Přeji si, prožít vanu s miliónem bublinek, které budou značit naše touhy k splnění
Přeji si, vidět v těch bublinkách miliony našich vzpomínek
Přeji si, vidět v nich odrážet naše štěstí
Přeji si, abychom to štěstí stále nosili v srdíčku
Přeji si, malovat ti do duše vzdušné zámky co nikdy nepoznají zemskou tíž
Přeji si, aby si tam bydlel se mnou

Přeji si, usínat vedle tebe den co den, snít o jasných dnech, fantazírovat o hvězdných nebesích pod kterými budeme snít a společně usínat
Přeji si, tě uspat něžnými slovy
Přeji si, usnout a s tebou bloudit na odvrácené straně reality
Přeji si, tě unést do jiné sféry
Přeji si, tam být a s tebou tam prožít život a pak se vrátit zpět
Přeji si, NEZTRATIT TĚ

Přeji si, lásku mezi námi držet něžně v dlaních a nikdy nenechat klesnout do spadaného listí
Přeji si, říct ti Miluji tě

Přeji si, ji ochraňovat až za hranici vyčerpání mých možností
Přeji si, to také, říct tě Miluji tě, usmát se na tebe a políbit tě sladkým polibkem a být v tvém objetí
Přeji si, aby všechno co dělám, co se stane, bylo odrazem Tebe
Přeji si, toho ale mnohem víc

Přeji si, Happy End

Volám Tě družičko moje ze svatby dávné,
Tobě jsem srdce své zaslíbil, a jiné žádné.
Dávno je tomu, čas mi Tě vzal
nejhezčí ze všech zpátky teď dal.
Do Tebe, Haničko, jsem se zamiloval.

Volám Tě Haničko, dnes, zítra, bez ustání
i když mi rozpaky, nejistota brání.
Volám Tě Haničko, volám Tě znova
vyslyš má toužebná slova,
volám Tě k přátelství, lásce, milování
odhoďme všechno,co nám v tom ještě brání.

Volám Tě Haničko navzdory všemu,
volám Tě ke krbu rodinnému.
Rodinu založit, ženu, děti chci mít
s jedinou na světě, s Tebou chci žít

Ze všech žen na světě chci jenom Tebe
za to Ti dávám sám sebe
svou lásku, něhu a cit
na věky věků můžeš mě mít
i lásku mou, velikou, bez konce, bez břehu
a štěstí největší na světě snad
dětem našim spolu život dát.

Dost veršů napsal jsem, nikdy však o lásce,
ty verše o lásce vedou vždy k otázce
nejsou určeny ke všemu, jen Tobě Haničko, srdci Tvému, to srdce moje, toužící, Tvé srdce volá a čeká,
zda tlukot srdce Tvého přidá se k mému
a písně o lásce budou pět společně. dvojhlasně.

Dlouho Tě Haničko v srdci svém nosím
o lásku Haničko, o lásku prosím.
Miluji Tě, mám Tě rád
buď moji paní, než nastane slunovrat.

Odpověz Haničko, i dlouhé čekání
to srdce toužící někdy dost poraní

Nelíbí se mi,že pokud tu nic nedám,nikdo nic sem nepísne...chce to se už probrat

Nelíbí se mi,že pokud tu nic nedám,nikdo nic sem nepísne...chce to se už probrat

1. ... nás bezmezně miluje.
2. ...vycházky s ním nás udržují v dobré kondici.
3. ... ušetří nám peníze za trenéra v posilovně.
4. ... nás po těžkém dnu v práci dokáže rozesmát.
5. ... díky němu nastartujeme den svěží procházkou.
6. ... nám bude dělat doprovod při plavání.
7. ... se z nás díky němu stává lepší člověk.
8. ... se s ním můžeme pomazlit.
9. ... štěstí psa je pro vás drogou.
10. ... probouzí naše lepší stránky.
11. ... by pro nás zemřel.
12. ... nemá náročná přání.
13. ... nás má rád takové, jací jsme.
14. ... nás každé ráno příjemně probudí.
15. ... dokáže zažehnat manželské hádky.
16. ... vždy potěší našeho dědečka i babičku.
17. ... se děti díky němu učí odpovědnosti.
18. ... grilování bez psa je jako rybaření bez červa.
19. ... chápe naše povely.
20. ... obveseluje naše sousedy.
21. ... sbíráním jeho výkalů dáváme najevo, že jsme řádným občanem.
22. ... s ním člověk tak rychle nezestárne.
23. ... pomáhá při flirtování s druhým pohlavím.
24. ... je tak nádherně bezprostřední.
25. ... si dokáže užívat sexu na každém rohu.
26. ... zavrtění ocasem zapůsobí více než kytice růží.
27. ... nepotřebuje hodiny tlachat o nesmyslech.
28. ... už jen stěží narazíte na příjemné sousedy.
29. ... se už nebudete nudit na dovolené.
30. ... je báječným přítelem v životě.

Chlastá čech a japonec. Po nějaké době se pohádaj, japonec natáhne ruku, udeří, čech padne. Po peti minutách se čech probudí a ptá se japonce jak to udělal, japonec: "To bylo naše kung-fu". Tak si připijou na zdraví, ale po půl hodině se zase chytnou, japonec natáhne ruku, udeří, čech padne. Po hodině se čech probere a ptá se jak to udělal, japonec: "To bylo naše karate". Tak si připijou na zdraví, po chvíli se zase pohádaj, čech vstane, udeří ho. Po 3 mesících japonce propustí z nemocnice, když se potkaj v hospodě tak se ho japonec zeptá jak to udělal. Čech: "To bylo taky vaše, hever od Mazdy"!!!

Bůh stvořil člověka a zálibně si ho prohlížel. Vtom se objevil ďábel, odkašlal si a pochvalně pronesl:

„Roztomilý majstrštyk, Hospodine. Ale něco mu přece jenom chybí. Bloumá do ničeho k ničemu, nic ho nenadchne, nic ho nevzruší… Probuď v člověku touhu, pak bude dokonalý!“

„Ano, touhu,“ zaradoval se Bůh, „aby mohl toužit po kráse po lásce, po pravdě, po spravedlnosti…“

A Bůh v člověku probudil touhu.

„Bravo,“ zatleksal ďábel a v duchu si blahopřál. Dobře věděl, že touha je bezbřehá a že člověk bude toužit nejen po kráse, lásce, pravdě a spravedlnosti, ale i po slávě, po hříchu po moci, po mamonu a po pomstě. Věděl, že od té chvíle už nemusí hnout ani prstem, neboť stejně jako ráj i spolehlivě fungující peklo si stvoří lidé sami.

Trestanec utekl z věznice, kde byl zadržen po celých 15 let. Při útěku
narazí na dům a vloupá se do něj. V posteli najde mladý manželský pár.
Vytáhne muže, sváže ho na židli a přiváže ženu k posteli. Na to na
manželku vylezl, políbil ji na krk, pak vstal a odešel do koupelny. Když je v
koupelne, muž říká své žene:

"Poslouchej, tenhle chlápek je vězeň, podívej se na jeho oblečení! Nejspíš
strávil dlouhou dobu ve věznici a roky neměl ženskou. Viděl jsem, jak Tě
políbil na krk. Jestli chce sex, nevzpouzej se, nestěžuj si, jenom dělej,
co Ti řekne, uspokoj ho. Tenhle chlap musí bejt nebezpečnej, jestli se
naštve, zabije nás oba! Buď silná, miláčku. Miluji Tě."


Žena odpovídá:

"Nelíbal mě na krk. Šeptal mi do ucha. Řekl mi, že si myslí, že seš vážně
sexy a zeptal se mně, jestli máme v koupelně nějakou vazelínu... Buď
silný, miláčku. Taky Tě miluji..."

Co je největší záhadou přírody?
Ženské oko!
Z desíti metrů vidí blond vlas na světlém saku
ale z půl metru nevidí garážová vrata !!!

Přijde chlap do baru, kde obsluhuje barman robot. Natočí mu perfektní pivo a zeptá se ho, jaké má IQ. Chlápek odpoví, že někde kolem 150.
Barman se s ním plynně začne bavit o kvantové fyzice, globálním oteplování, makroekonomice, nanotechnologiích atd.
Chlap je z toho celý vedle, tak si říká, že ho vyzkouší.
Jde domů, převlékne se a vrátí se do baru.
Barman mu opět natočí perfektní pivo a ptá se na IQ.
Chlápek řekne, že má kolem stovky.
Robot s ním začne kecat o ženských, o fotbale, o autech..
Chlapovi se to hrozně líbí, tak jde zase domů, převlékne se a vrátí se do baru. Obdrží opět perfektní pivo a obvyklý dotaz. Tentokrát řekne robotovi, že má IQ 50.
Nato se barman nakloní až k němu a pomalu, ale skutečně pomalu říká: "Tak co? Zase budeme letos volit Paroubka?"

Paroubek jde do nebe. Zaklepe na nebeskou bránu, otevře svatý Petr:
"Jéé, pan Paroubek! Pane Paroubek, máte dvě možnosti, buď tady zůstat, nebo se dojít podívat do pekla, a je jen na vás, co si vyberete. Paroubek se podívá za sv. Petra, poletují tam andělíčci, příjemná hudba, všichni jsou na sebe hodní, nikde žádný alkohol. "No, já bych se podíval ještě rád do toho pekla, abych byl informovaný."
Zabouchá na pekelnou bránu, otevře mu čertice:
"Jéé pan Paroubek, pojďte dál."
Všude jídlo, pití, krásné holky, hudba, pohoda, zkrátka večííííírek.
Paroubek letí zpátky do nebe, omluví se svatému Petrovi a že by raději do toho pekla. Vrátí se do pekla zabouchá na bránu, v tom vyletí čerti, chopí se ho a šup s ním do kotle, a začnou topit. Paroubek nadzvedne poklici a říká: "Jak to, dyk tady před chvílí bylo veselo, tancovalo se, jedlo, chlastalo, holka na každém rohu, co to je?!" A jeden čert mu povídá: "No jo, to jo, to jsme měli, ale předvolební kampaň - už skončila."

Dvě slečny hrají golf.
Jedné se povede dlouhý odpal, ale když se míček blíží k zemi, slečna ztuhne.
Trefila totiž přesně směrem na čtveřici pánů, hrajících na vedlejší jamce...
A vskutku: jednoho z nich míček zasáhne a chlápek se zhroutí k zemi zkroucený, s rukama vraženýma v rozkroku.
Slečna neváhá a vyběhne situaci nějak napravit.
Chlap tam leží, heká bolestí, slečna mu nabízí pomoc.
On chvíli odmítá, ale slečna ho přesvědčujje, že je fyzioterapeutka a tudíž se vyzná.
Postižený rezignuje, slečna mu zvedne ruce, rozepne poklopec a začne oběma rukama masírovat.
Po pár minutách se ptá jak se pán cítí.
On odpovídá:
"Jo, jo, je to paráda, hrozně příjemné, jen ten trefenej palec na ruce mě pořád bolí jak sviňa"

Jednou takhle v neděli
dala jsem si řízek
rodiče to viděli
udělali křížek

Že prej všechno spasu
v době krize hrůza
snídaně prej budou z klasů
tak je líbla múza

Já už to dál nevydržím
nejsem přece kráva
snídaní se radši zdržím
hned se dám na práva

Přece někde musí bejt
jasně, přesně dáno
že ten řízek nebo prejt
musí mi být přáno

Dobu jsem to chtěla najít
v právech to však není
chuť na řízek musí zajít
to však všechno mění

Napsala jsem rozhořčeně
dopis panu Klausovi
s vzorkem zrna od ječmene,
že chci změnu ústavy

Stále čekám na odpověď
někde to však vázne
tak sem píši svoji zpověď
o řízku a ignoraci nehorázné!!!