Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stromy

jsou kolem nás, tak samozřejmé, že je ani nevnímáme.

Žijí si svůj dlouhý život a jakoby nám mávali svými větvemi.

Stromy jsou i součástí našich hvězdných znamení.

Obrazek

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

hghghghghgh

(ghghghgh, 1. 2. 2012 16:22)

gggggggggggg gggggggggggggggggggg ggggggggggggggggggggg gggggggggggggggggg gggggggggggggggggggg ggggggggggggg gggggggggggggggg gggggggggggggggggg ggggggggggggggggggg ggggggggggggggggg ggggggggggggggggggggggg gggggggggggggggggg ggggggggggggggg gggggggggggggggggggggg gggggggggggggggggggggg gggggggggggg ggggggggggggggggg ggggggggggggggg gggggggggggggggggg ggggggggggggggggg

ggogogogog

(fjfjfjffjfjfjfjfjfjfjffjfjfjfjfjfjfjfjfjf, 1. 2. 2012 16:21)

go go go go go go go go go go

Ochutnejte plody mišpule

(mari.sta, 5. 10. 2010 18:03)

Chcete-li si ovocnou zahradu obohatit o něco zvláštního, vyzkoušejte mišpuli obecnou (Mespilus germanica). Hnědé, na povrchu drsné plody zrají na podzim. I když na pohled nevypadají tak atraktivně jako jablka nebo hrušky, chutnají ve zralosti příjemně sladkokysele. Teprve po prvním mrazu nebo delším skladování dužnina změkne a získá těstovitý charakter. V tomto stavu jsou plody ideální ke zpracování na marmelády, želé nebo mošt. Mišpule snáší vedro a nejlépe se jí daří na slunném stanovišti s propustnou půdou. Prospívá i v drsných klimatických podmínkách, pokud stromu v prvních letech zajistíte ochranu kořenů před mrazem. Mišpule dorůstají výšky až 5 metrů.

Ochrana kůry ovocných stromů

(,,,,,,,,,,,,,,,, 5. 10. 2010 18:02)

Teplotní rozdíly mezi silným osluněním za jasných zimních dnů a nočními mrazy mohou způsobovat trhliny v kůře kmenů. Pokud ovocné stromky ještě nemají vyvinutou ochrannou borku, potřebují ochranu kůry. K ochraně může posloužit prkno, které se přistaví k jižní straně kmenu. Stejně dobře ochrání před silným zářením zimního slunce obalení kmene slámou nebo bílý nátěr vápenným mlékem.

Pěstujte rakytník

(mari.sta, 5. 10. 2010 18:01)

Hovoříme o rakytníku řešetlákovém (Hippophae rhamnoides L.). Botanický název má původ v řečtině: hippos = kůň, phaos = světlo, lesk, záře. Uvádí se, že koně, kteří byli přikrmováni listy z rakytníku, vynikali lesklou srstí. Plody mají širší spektrum stopových prvků, značný obsah biologicky aktivních látek a vysokou nutriční hodnotu. Kromě nejvýznamnějšího antioxidantu, vitaminu C, jehož množství v plodech kolísá podle různých autorů, podmínek pěstování a stupně zrání plodů od 80 do 1200 mg ve 100 g dužniny, jsou to vitamin A, skupina vitaminu B, dále větší zastoupení vitaminu E (100 - 160 mg%), vitaminu P aj. V plodech jsou zastoupeny pektiny, organické kyseliny, cukry a třísloviny, dále vzácné silice a éterické oleje, které způsobují příjemnou vůni dužniny.
Z botanického hlediska jde o rostlinu dvoudomou, větrosnubnou, s jednopohlavními, nenápadnými květy. Znamená to, že existují zvlášť samičí a samčí rostliny, přičemž přenos pylu mezi nimi zajišťuje vítr. Doporučovaný poměr samčích jedinců k samičím při výsadbě je 1:5 - 7. Samčí nebo izolované samičí rostliny bez sousedství opylovače pochopitelně neplodí. Listy rakytníku jsou úzké, podlouhlé, naspodu stříbřitě zelené, z vrchní strany zelené.
Nároky

Rakytník patří k nejméně náročným ovocným dřevinám, pokud mu zajistíme dostatek světla a mírně zásaditou, propsutnou půdu, v níž se dobře rozvíjejí symbiotické houby, které zprostředkují kořenům dusíkatou výživu (mají schopnost poutat vzdušný dusík). Proto se rakytník nehnojí ledkovými nebo amonikakálními hnojivy, ale ani kombinovanými, obsahující dusík. Vysoká adaptační schopnost rostlin vysvětluje, že rakytník roste jak na suchých, tak i na vlhkých stanovištích. Je spolehlivě mrazuvzdorný, snáší i zasolení půdy a prostředí zamořené výfukovými plyny. Díky hlubokým kořenům a tvorbě výmladků rychle pokrývá půdu a brání její erozi na svahu.

Množení

I když jsou mnohdy nabízeny semenáčky rakytníku, tento způsob pěstování se nedoporučuje, vzhledem ke štěpení vlastností a nejistému poměru samčích a samičích jedinců v potomstvu. O jaké pohlaví jde, to poznáme až u tříletých jedinců. Samčí rostliny mají výrazně větší pupeny. Semenáčky mohou však dobře posloužit jako podnož pro ušlechtilé odrůdy. V praxi se proto rozmnožuje rakytník vegetativně. Z jednotlivých přímých postupů jsou to oddělky (kořenové výmladky), hřížení nebo zelené řízky, píchané do vhodného sterilního substrátu v polovině července, a to při vysoké relativní vzdušné vlhkosti. Dřevité řízky se neosvědčily, špatně koření. Jako základní nepřímá metoda množení je úspěšné roubování obyčejnou kopulací na jednoleté výhony dvouletých semenáčků.

Zimostráz - nenáročný

(stálezelený keř, 5. 10. 2010 18:00)

Zimostráz (Buxus) se chlubí množstvím stálezelených lístků, pod nimiž struktura větví úplně zaniká. Protože velice dobře snáší řez, hodí se výborně pro tvarované nižší živé ploty a různých formací, které vás napadnou (koule, spirála, podoby zvířat, postav...) a je nedílnou součástí soudobé zahradní architektury. Tento rod zahrnuje asi 30 druhů, pocházející ze Středomoří, východní Asie, Západní Indie a střední Ameriky. Vezmeme-li ohled na mrazuvzdornost mají pro naše podmínky význam zimostráz obecný (Buxus sempervirens) a zimostráz malolistý (Buxus microphylla), které byly prošlechtěny v řadu pěkných odrůd.
Keře zimostrázu působí vážně a strnule. Jejich drobné kožovité listy neopadávají. Květy, uspořádané v úžlabních svazečcích žlutoz elené barvy nemají v podstatě žádný sadovnický význam, protože jsou velmi drobné. Kořenový systém je poměrně mělký, proto není vhodné hlubší kypření půdy v okolí rostliny.
Zimostráz malolistý pochází z Japonska, listy má úzce podlouhlé a v kultuře se pěstuje od roku 1860. Má hustý široký růst a je otužilejší než zimostráz obecný.

Oba druhy jsou poměrně nenáročné, rostou od výslunní až po stinné stanoviště. Optimálním místem pro jejich růst je polostín s dostatkem vláhy. Výrazný sluneční svit totiž způsobuje světlý odstín až hnědnutí listů. Na stanoviště nemají zvláštní nároky, roste v lehčí i těžší půdě. Výhodou je, že jim neškodí znečištěné městské ovzduší a netrpí ani okusem zvěře. Nesnášejí však psí moč. Vysazujeme je na podzim nebo v předjaří s kořenovým balem. Po výsadbě je potřeba zajistit pravidelnou zálivku - v zimě pokud není zmrzlá půda - protože stejně jako u jehličnanů i u zimostrázu dochází v zimních měsících k odparu vody z listů. Rostliny na zimu nezakrýváme, ale vhodnou mělkou nastýlkou u kořenů zajistíme lepší hospodaření se zimní vláhou.

Buxus sempervirens ´Elegans´
Ve velmi silných zimách mohou rostliny namrzat, ale po řezu spolehlivě obrostou. Starší exempláře můžeme po hlubokém seříznutí s úspěchem přesadit s kořenovým balem. Určitým nešvarem zimostrázu je, že ho často napadají škůdci, kteří způsobují deformaci listů. Deformované části sestřihneme a likvidujeme. Keře mohou občas napadnout mšice nebo puklice.
Mnohý při představě keře zimostrázu se pojí s ornamenty zámeckých zahrad. V současné době prožívá zimostráz velkou renesanci a velké oblibě se těší neuvěřitelné množství až figurálně tvarovaných keřů, které se dají použít i na balkony a terasy. V moderní architektuře doplňují např. schodiště nebo sochy. Ve skupinách se uplatňuje jako předsadba nebo podrost. Kontrastně působí s květinami či poblíž listnatých dřevin. Z jehličin jsou vhodnými průvodci především tisy a cypřišky.
Buxus sempervirens

Na nízké tvarované i volně rostoucí živé ploty do 0,70 cm se hojně využívá Buxus sempervirens "Suffruticosa" s nízkým a jemným rozvětvením. Pro vyšší ploty volíme Buxus arborescens. Barevné efekty nabízejí listy Buxus sempervirens "Agrenteovariegata" s bělopestrými listy nebo Buxus "Aureovariegata" či ´Elegans´se žlutopestrými listy. Světle zelené listy má Buxus microphylla var. sinica. Modrozelené zbarvení nabízí Buxus sempervirens "Glauca" či "Bullata". Žlutě lemované okraje listů má Buxus sempervirens "Marginata" se silnějším vzpřímeným růstem. Velmi úzké temně zelené a namodrale ojíněné listy má Buxus sempervirens "Angustifolia" s hustým kompaktním růstem . Vyšší keře s okrouhle opakvejčitými listy má Buxus sempervirens "Rotundifolia". Běžně zimostráz roste pomalu, výjimkou je odrůda Buxus sempervirens "Raket" s velkými ročními přírůstky.

Nezkusíte ginkgo?

(mari.sta, 5. 10. 2010 17:59)

O stromu jménem Ginkgo biloba jste již určitě slyšeli. Věděli jste, že si ho můžete vysadit na svou zahradu? Jinan dvoulaločný je jednou z nejstarších rostlin na naší planetě. Odhadované stáří se pohybuje v rozmezí od 150 do 20 milionů let. Je to edy strom, který ve skoro nezměněné podobě přežil extrémní změny klimatu, přírodní pohromy a další události, které se pro jiné organismy staly osudnými.
Jinan je nenáročný strom, který nemá zvláštní požadavky na stanoviště, nejlépe se mu však daří v místech, kde má dostatek prostoru. Snese slunce i polostín a preferuje propustnou zeminu s dostatečným obsahem živin a s mírně kyselým pH. Poroste však bez problémů i tam, kde zemina tuto charakteristiku nemá. Dokonce dobře roste i ve velmi tuhé, jílovité půdě. Nesnáší však lokality s nadměrnou vlhkostí.

Proč ginkgo pěstovat:

- vydrží mrazy až do - 40 °C
- odolný vůči znečištění
- netrpí nemocemi a není ohrožován škůdci
- nemá vysoké nároky na kvalit zeminy

Do zahrad standartní velikosti je určena většina odrůd, které lze u nás koupit. ro malé zarady jou nejvhodnější odrůdy ´Mariken´,´Troll´, ´Pendula´či ´Tit´, které vytvářejí malé kulaté koruny.

Po zasazení je nezbytná zálivka minimálně po dobu vegetačního období. V následujících letech zaléváme v letních vedrech a za suchého počasí.. Když strom řádně zakoření, což je přibližně za dva roky, zálivka už není nutná. Není potřeba ani hnojení, strom se bez nějvelice dobře obejde.

Nebezpečně krásné škumpy

(mari.sta, 5. 10. 2010 17:58)

Rhus, česky škumpa je řazena podobně jako ruj do čeledi ledviníkovitých (Anacardiaceae). Její vědecké pojmenování Rhus vzniklo z řeckého rhein - téci, vzhledem k tomu, že kůra roní pryskyřičnou šťávu. Vytváří opadavé i vždyzelené keře, stromy a liány. Listy má střídavě postavené a lichozpeřené. Mnohomanželné až dvoudomé květy jsou uspořádány v latách. Plodem je nažka. Asi 150 druhů roste v subtropech a mírném pásmu obou polokoulí. Naše podmínky snáší nejméně 15 druhů avšak většinou se pěstují pouze v botanických zahradách a arboretech. Některé druhy jsou prudce jedovaté a již pouhý dotyk působí vyrážky a někdy i těžko hojitelné rány jako severoamerická škumpa laková - Rhus vernix. Východoasijská škumpa lakodárná - R. verniciflua, poskytuje pověstný kvalitní trvanlivý lak, je rovněž prudce jedovatá. Jedovatá látka má podobný účinek jako bojová látka yperit.
Po potřísnění pokožky mlékovitou šťávou dochází k vytvoření bolestivých puchýřů, jejichž léčení je velice obtížné a dlouhodobé. Z jedovatých druhů se také u nás občas pěstuje ve sbírkách
zbarvení
škumpa jedovatá - R. toxicodendron, ze S. Ameriky. Uvedené druhy najdete v arboretu Mlýňany na Slovensku, kde se přirozeně obnovují. Jediným druhem, který je u nás hojněji vysazován, je škumpa ocetná - R. typhina. Do Evropy byl tento druh introdukován v roce 1624, u nás je první záznam o jeho pěstování v královské oboře v r. 1835. Vytváří 3 - 5 m vysoké keře s mnoha rozkladitými větvemi. Výhony jsou hustě ochmýřené. Lichozpeřené listy jsou až 40 cm dlouhé, lístky hrubě a ostře pilovité, vespod sivé, na podzim se vybarvují ohnivě červeně. Kvete v červnu a červenci v koncových palicovitých latách zelenavými kvítky. V zimě stromek upoutává palicovitě směstnanými fialovými plodními latami. Nemá žádné zvláštní požadavky na stanoviště. Intenzivně se šíří kořenovými výmladky daleko do okolí. Plodní palice se používaly jako přísada při výrobě octa. Množí se semenem nebo dělením trsů.
Je to zkrátka velice dekorativní keř vhodný do skupin, i jako solitéra. A to především pro zajímavý habitus a podzimní zbarvení. Okrasná odrůda s hluboce stříhanými listy ´Dissecta´je rovněž velice dekorativní. Gurmáni jistě dobře znají nakyslé koření sumah. Je to mleté plodenství škumpy tříslovinné - R. coronaria. V zakavkazské kuchyni se užívá ke kořenění rožněných a dušených mas. jedno varování - užívá se pouze škumpa tříslovinná, ostatní jsou jedovaté!

Kdy a jak řezat komule

(mari.sta, 5. 10. 2010 17:57)

K rodu komule patří dva často pěstované druhy: komule Davidova (Buddleia davidii) a komule střídavolistá (B. alternifolia). Oba keře jsou tři až čtyři metry vysoké a lákají dlouhými latami květů s intenzivní vůní. Aby keře každoročně kvetly, je nutný pravidelný řez. Komule střídavolistá kvete na dvouletém dřevě, proto hned po odkvětu odstraňte staré postranní větvičky, které nesly květy. Kromě toho odstraňujte i odumřelé dřevo.
Komule Davidova se naopak řeže až koncem zimy, poněvadž kvete na jednoletých výhonech. ty často namrzají, takže řez je velmi snadný. Řeže se až do zdravého dřeva, nejraději na dva pupeny od základu větví.

Červenolisté dřišťály

(mari.sta, 5. 10. 2010 17:55)

Jde o trnité keře se zajímavým žlutým dřevem. Obvykle jsou velmi dekorativní, kvetou v květnu až červnu a jejich kvítky mají nepříjemné aroma. Existují druhy opadavé a stálezelené. Plody jsou bobule - u opadavých červené, u stálezelených modré.

Dřišťál Thunbergův

Se zelenolistým východoasijským základním druhem Berberis thunbergii se setkáváme poměrně často. Mladé větévky má lysé, listy na okraji řídce zoubkaté, svěže zelené s červeným nádechem. Svažečky listů vyrůstají na střídavě postavených brachyblastech a ve svazečcích vyrůstají po dvou až čtyřech také oboupohlavní květy na štíhlých stopkách. Obsah červenofialových barviv v listech se nejvíce projevuje u nejčastěji pěstované červenolisté odrůdy ´Atropurpurea´. Barva listů v tomto případě výrazně kontrastuje s barvou žlutých květů. Zajímavé je, že gen pro tmavočervené zabarvení listů je částečně dědičný, což je vidět už na mladém generativním potomstvu.
Listy keřů pěstovaných v polostínu získávají zelenkavou barvu, takže se zeleň listová částečně ztratí. Snad jedinou nepříjemnou vlastností dřišťálů je, že jsou mezihostiteli rzi travní (puccinia graminis), proto by se neměly pěstovat na vesnicích blízko obilných porostů. Samotný dřišťál Thunbergův je proti této chorobě imunní.


Dřišťál Thunbergův - červenolistý

Jeho sytě bronzově červené olistění po dobu celého vegetačního období se na podzim mění na šarlatově červené. Starší rostliny bohatě kvetou a vytvářejí množství červených plodů. Je medonosný, hodí se jako solitér nebo do volně eostoucí či stříhaných živých plotů. Za odrůdovým jménem ´Atropurpurea Nana´ se skrývá keř do 50 centimetrů, kulovitého tvaru, který je díky tmavému purpurově hnědému zabarvení listů vhodný do živých plůtků, na svahy a do skalky.
Odrůda ´Red Chief´ je vysoká do dvou metrů, má rozložitý růst, výhonky jsou víceméně převislé, listy kopinaté až vejčité a purpurově hnědočervené. Květy rozkvétají v květnu, mají žlutou barvu, plodů však vytváří málo. ´Red Pillar´má široce vejčité červené listy se zeleným olemováním. Je velmi dekorativní.


Dřišťál obecný

Druh Berberis vulgaris je u nás poměrně běžný, ale pro mezihostitelskou službu rzi travní je pěstován jen opatrně. Kromě faktu, že je krásný, je také léčivý a obsahuje několik alkaloidů. Červené podlouhlé bobule obsahují menší množství vitaminu C a organické kyseliny. K zavařování byly vyselektování velkoplodé klony.
V okrasném zahradnictví se uplatní odrůda ´Atropurpurea´ s listy tmavočervenými po celou vegetaci. Při výšce keře dva metry jsou trojčetné trny dlouhé jeden až dva centimetry. žluté květy vyrůstají v hroznech dlouhých pět až sedm centimetrů.


Rozmnožování

Dřišťály rozmnožujeme semeny, která po podzimním sběru očistíme, propereme a ihned vysejeme nebo asi tři měsíce stratifikujeme. Stratifikovat můžeme i celé plody. Od června do září dřišťály rozmnožujeme i vegetativně z vyzrálých výhonků. Zakořeněné řízky v říjnu zasadíme do květníků a zazimujeme v hlubokém pařeništi. Dřišťál Thunbergův můžeme použít i k roubování nižších drobnolistých a vzácnějších druhů a odrůd, přičemž kvůli dobrému rozpoznání ujatých roubovanců použijeme jako podnož jeho červenolistou odrůdu. Všem opadavým druhům se nejlépe daří na slunečném stanovišti. Jsou dost otužilé, uplatní se i na výživné, sušší a vápenaté půdě a dobře snášejí znečištěné ovzduší. Vhodné jsou i k vytváření bonsají.

Zmlazování přestárlých

(kvetoucích keřů, 5. 10. 2010 17:54)

Byl-li kvetoucí keř po léta prořezáván špatně nebo vůbec ne, nevypadá zřejmě na pohled vůbec dobře. Pravděpodobně málo kvete, výhony jsou i v horních částech silně zdřevnatělé a odspodu vyholují. V takových případech pomůže jen zmlazovací řez. Rozdělte si zmlazení keře do dvou let: V prvním roce na podzim seřízněte všechny výhony na výšku 30 - 50 cm nad zemí. Rostlina po tomto radikálním seříznutí vytvoří v následujícím roce ze spících oček na pahýlech větví množství nových výhonů Na podzim druhého roku musí tyto slabé výhony zesílit ponechte na každém pahýlu jen dva až tři nejsilnější nové výhony a všechny ostatní odstraňte. Ze zbývajících výhonů vytvořte základ nové koruny. Ponechané výhony seřízněte o třetinu nebo o polovinu délky na stejnou výšku. Tímto způsobem se v následujícím roce vytvoří jednotná, dobře rozvětvená koruna. Zmlazovací řez je možný u všech v létě kvetoucích keřů, které musí být pravidelně seřezávány. Tímto způsobem však můžeme zmladit i stálezelené listnaté dřeviny jako jsou pěnišníky. Důležité je po seříznutí pravidelná zálivka a přihnojení.

Jabloním

(mari.sta, 5. 10. 2010 17:51)

Hej zahradníku
již je čas
otvírá náruč
tvůj ovocný sad
listy již zlátnou
zrudly jabloním plody
začínají práce tvé hody
ořechy padajíc ve spěchu
bubnují nocí na střechu
by připomněly
že sklizeň podzimu začíná
tak pospěš
než zahrádku ti
přikryje bílá peřina
do lísek vyrovnej jablíčka
v zimě pak jejich nach
vnoučatům přenes na líčka
a když skořice v závinu zavoní
a poslední list k zemi padne
požehnej k odpočinku
… jabloním

Co, Co?

(Cournti(Cortný), 22. 9. 2010 16:07)

To je všecko?
A co takto něco o keřích,píša se tu stromy a keře,ale kde jsů ty keře to by mňa zaimalo

Každý strom žije, má duši

(a také obrovskou životodárnou sílu. , 12. 6. 2010 16:11)

V minulosti lidé tuto sílu dokázali využívat; měli své posvátné háje velkých dubů, buků či kaštanů, které mnohde působily také jako věštírny. Jakmile se lidé odebrali do posvátného háje a pod jejich mohutnými větvemi se uložili ke spánku, duchové stromů jim nabídli vyřešení jejich problému. Také nemocní přicházeli pro zdraví a mnozí je také tímto způsobem získávali. Proto i pouhé ulomení větve v posvátném háji bylo považováno za hřích a věřilo se, že poraněný strom pachatele potrestá buď smrtí nebo nemocí.

Dnes opět objevujeme uzdravující sílu stromů. Je známo, že léčit může už samotný pobyt v lese. Výzkumy prováděné v Rusku prokázaly, že větve sibiřské jedle umístěné poblíž nemocného, snižují množství mikrobů až o 50 %. Borovicové a jalovcové větve zase urychlovaly rekonvalescenci zvláště u pacientů s nemocnými plícemi. Přinášely úlevu také při nepříjemných migrénách.

Mnozí z nás se již sami přesvědčili, jak blahodárně působí stromy či lesní prostředí na ztrápenou duši. A že psychický stav člověka ovlivňuje i jeho fyzické zdraví již uznává i klasická medicína.

Nabízíme vám způsob, jak využít darů této "lesní ozdravovny" teď na jaře, kdy se celá příroda probouzí a projevuje se v plné své síle a kráse. Chceme-li přijímat sílu stromu, měli bychom se napřed přesvědčit, zda na něm neroste jmelí nebo zda nemá hřibovité výrůstky (takový strom je pravděpodobně nemocný). Vybraný strom obejmeme a přitiskneme se k němu celým tělem.
Zavřeme oči, zapomeneme na všechny problémy a soustředíme se jen na sjednocení se stromem. Představujeme si a vnímáme, jak ze stromu přechází do našeho těla proud energie. Doporučuje se zůstat takto 15 až 20 minut. Pak nezapomeneme strom pohladit a poděkovat mu za jeho pomoc.

Ještě předtím, než začneme využívat sílu stromu, měli bychom vědět, jaký strom je nám v tuto chvíli nejvíce užitečný. Každý druh stromu má poněkud odlišný charakter a některé by vám při určitých problémech nejen nepomohly, ale mohly by i uškodit. Například tis má tu vlastnost, že namísto dávání energie, sám ji přijímá od druhých živých bytostí. Nebo vrba sice rozjasňuje mysl, napomáhá k tomu, abychom si uvědomili své problémy a pochopili sebe samého, ale zároveň nás přivádí k pesimismu a v krajních případech až k sebevraždě. Proto její pomoc by měli využívat jen lidé sebevědomí, bez komplexů a bez vnitřního strachu a obav.

JMELÍ

(............, 15. 12. 2009 18:00)

Jmelí patří vedle stromečku také k vánocům. Této věčně zelené rostliny si povšimli již naši předkové. Připadala jim tajemná - vždyť roste vysoko v korunách stromů a její plody, bílé bobule, se podobají perlám a dozrávají právě v prosinci. A protože bylo tajemné, mělo mít i kouzelné účinky.

Věřilo se tedy, že chrání před ohněm a zavěšovalo se do domů, aby bránilo v přístupu čarodějnicím a zlým duchům. Věřilo se, že přináší štěstí stejně jako podkova nebo čtyřlístek.Podle Keltů zajišťuje plodnost, proto se pod ním dodnes líbáme. Navíc přináší do domu štěstí, odvahu a lásku.

Ve středověku se používalo jako významná léčivá rostlina a moderní věda léčivé účinky jmelí potvrdila. Jmelí obsahuje látky snižující krevní tlak a podporující rozšiřování cév, a proto se z něj získávají tyto látky k výrobě léčiv proti arterioskleróze.

O jmelí také existuje mnoho legend. Podle jedné bylo jmelí kdysi stromem, z jehož dřeva byl zhotoven kříž, na kterém zemřel Kristus. Strom prý hanbou seschl, aby se přeměnil v rostlinu, která zahrnuje dobrem všechny, kdož pod ní projdou. Jmelí prý nosí štěstí tomu, kdo je jím obdarován, a nikoliv tomu, kdo si jej koupí sám.

Vánoční jmelí roste na listnatých stromech, jejichž listy na podzim opadávají a jeho užívání jako dekorační vánoční rostliny se do Evropy rozšířilo z Anglie. Tento zvyk se u nás dodržuje dodnes a lidé stříbrné, zlaté či zelené snítky jmelí připevňují k lustru či dávají do váziček na stůl.

Pořiďte si do své zahrádky

( keře s ozdobnými plody, 13. 12. 2009 20:06)


Mahonie cesmínolistá (Mahonia aquifolium)

Obliba tohoto nízkého, stálezeleného keříku s vykrajovanými listy, které jsou povrchu lesklé zespodu sivé, neustále stoupá. Na podzim mahonia vytváří kulaté, modré, ojíněné plody (jsou mírně jedovaté, nepoživatelné). Rostlina
je nenáročná na půdu, svědčí jí polostín a ochrana před mrazem.
Krásnoplodka bodinierova (Callicarpa bodinieri)

Tento keř je vyšlechtěn do mnoha okrasných variet. Krásnoplodka bodinierova má plody tmavorůžové až purpurové. Ty na větvičkách zůstávají dlouho po opadu listů. Rostlina je nenáročná na pěstování.
Rakytník obecný (Hippophae rhamnoides)

Rakytník je díky svým zelenošedým listům a zářivě oranžovým plodům dokonalým okrasným keřem do Vaší zahrady
. Rostlina je nenáročná na pěstování. Plody rakytníku jsou nejen jedlé, ale také zdraví velmi prospěšné.
Hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea)

Tento vděčný, stálezelený a nenáročný keř se uplatní jako půdopokryvný i popínavý - po opoře dovede i vyšplhat do výšky několika metrů. Na podzim bývá bohatě pokryt oranžovými až červenými plody. Nejvíce se rostlině daří v kyselé půdě na slunečném stanovišti.
Skalník mléčný (Cotoneaster lactaeus)

Skalník je stálezelený, dekorativní keř s tmavozelenými, lesklými a hustými listy. Hodí se jako solitera, vhodný je i pro volně rostoucí živé ploty
. Skalník plstnatý (C. tomentosa), skalník celokrajný (C. integerrima), skalník rozprostřený (C. horizontalis) a skalník mléčný (C. lactaeus) vytváří na podzim červené malvičky. 3 výše jmenované skalníky se řadí do půdopokryvných keřů. Plody skalníku jsou jedlé. Vyjímkou je skalník černý, který má na rozdíl od ostatních skalníků plody tmavomodré.
Pámelník bílý (Symphoricarpos albus)

Pámelník je oblíbený opadavý keř, který na podzim nese velké množství bílých až narůžovělých bobulí. Tento keř je nenáročný a odolný, roste téměř v jakékoli půdě. Bobulky ve větším množství vyvolávají trávicí potíže až otravu.
Růže svraskalá (Rosa

Dalším nenáročným keřem s ozdobnými a jedlými plody do Vaší zahrady může být růže svraskalá. Plody jsou velké oranžovočervené šípky. Ty jsou nejen chutné, ale také bohaté na vitamín C a další prospěšné látky. Mají stejné využití, jako šípky plané růže.

Šeřík (Syringa)

(krátká, ale velká krása, 20. 11. 2009 19:51)

Ačkoli je šeřík (Syringa vulgaris) vzhledem k svému velkému rozšíření považován za domácí evropskou dřevinu, skutečnost je jiná. Z jeho bohatých květenství a vůně se těšíme teprve čtyřista padesát let. V polovině 16. století se šeřík dostal zásluhou německého císaře Augeria von Busberga z tureckého Konstantinopolu do dvorních vídeňských zahrad. Záhy získal nový, nezvykle krásně vonící keř velkou oblibu a rozšířil se do celé Evropy.
Syringa vulgaris - šeřík obecný
Syringa vulgaris - šeřík obecný

Zejména v malých zahradách nemohl chybět. Z parků a zahrad se brzy dostal do krajiny. Díky své vitalitě a mimořádné přizpůsobivosti stal se šeřík také vyhledávanou dřevinou pro zpevňování svahů. Je podivné, že tak oblíbeného keře se ujali šlechtitelé až o dvě stě padesát let později, ale pak s úspěchem vylepšovali květy i vůni. Jenom v průběhu první poloviny minulého století vzniklo asi 25 odrůd. Nejznámější z nich "Charles X." se pěstuje dodnes, ostatní už bychom i ve sbírkových zahradách marně hledali. Nové odrůdy rychle přibývaly a jenom dynastie německých šlechtitelů Lemainových uvádí v roce 1876 přes dvě stě odrůd. Křížením S. vulgaris x S. oblata se podařilo získat také ranně kvetoucí odrůdy, uváděné jako S. praecox. Nové odrůdy vznikaly také v Severní Americe. Odhaduje se, že v celém světě vzniklo asi 1000 odrůd, z nichž dnes má význam 30 odrůd s květy jednoduchými a 20 plnokvětých. Všechny odrůdy uváděné dnes v katalozích, byly vyšlechtěny v minulém století a do konce třicátých let století našeho.
Má-li šeřík ukázat každý rok svou plnou krásu a být pro sice relativně krátký, ale výjimečně nádherný čas chloubou pěstitele, musíme keři dopřát dobrou, výživnou, vlhkou, neutaženou půdu. Vyžaduje slunné stanoviště a dostatek prostoru. Odkvetlé laty musíme ostříhat. V té době prořezáváme všechny ranné odrůdy, zatímco pozdní seřezáváme a prosvětlujeme v zimě. Poněkud neuspořádaný růst upravujeme řezem.

..........

(............., 20. 11. 2009 19:49)


Výběr odrůd
Odrůdy s květy jednoduchými:
Andeken an Ludwig Späth" - tmavě purpurová. Laty jsou velké, délka 30 cm není výjimkou. Jedna z nejkrásnějších odrůd s tmavými květy.
"Mme. Florent Stepman". Velké laty. Má květy bílé, poupě krémově žluté. Nejlepší středně raná odrůda pro rychlení. Keř silně vzrůstný.
"Marie Legraye" - krásně bílá odrůda. Laty středně velké. Využívá se pro rychlení.
Primrose" má květy žluté, laty menší. Odrůda vznikla roku 1943.
"Hyazinthenflieder", květy purpurové, laty dlouhé. Pěkná hra barev od poupěte do rozkvětu.
"Mirabeau" má velké, fialově růžové květy. Velmi ranná odrůda.
"Marechal Foch". Velké květy jsou karmínové, později lila.
"Sensation" upoutává purpurovými květy se stříbrnými okraji. Dále se v nabídce objevují: bílé "Candeur", "Jan van Tol" a sytě nachově červená "Massena".

Plnokvěté odrůdy:
"Charles Joly" má purpurově červené, uvnitř poněkud světlejší květy. Velmi bohatě kvete.
"Miss Ellen Willmott", čistě bílé květy, velké dlouhé laty.
"Katherine Havemeyer", purpurové až nafialovělé květy. Raná, silně kvetoucí odrůda.
"Mme. Antoine Buchner", květy přecházejí do různých odstínů růžové. Jedna z nejvíce ceněných pozdních odrůd, jejíž květy dlouho neuvadají. Poupata jsou tmavě purpurová.
"Madam Lemoine" má velké bílé květy, husté laty. Jedna z nejvyhledávanějších odrůd pro zahrady i rychlení.
Dále se pěstují: bílá "Mme. Casimir Perier", "Leon Gambletta". Ta je výrazně plnokvětá, květy růžové až lila, červená poupata. "Paul Thirion", tmavě purpurová se širokými silnými latami.
Na našem trhu jsou k dostání: "Ludwig Späth", "Mme. Lemoine", "Charles Joly", "Sensation".

Něco o přírodě

(.............., 13. 11. 2009 9:53)

Žít s přírodou tváří v tvář, toť nejušlechtilejší, nejpřirozenější způsob života.

Zahradní kalendář

(................, 9. 11. 2009 14:49)


Leden na zahradě

V lednu, kdy bývá zahrada často pokryta sněhovou pokrývkou, je vhodné období pro přípravy na novou zahradní sezónu. V tomto měsíci bychom měli odstranit ovocným stromům druhotnou kůru, pod kterou se mohou ukrývat kokony škůdců a výtrusy hub. >>

Únor na zahradě

V únoru se již na zahradě začínají objevovat první květy, obzvláště pak poslové jara, kterým jsou každoročně sněženky. Prořezáváme některé jádroviny a bobuloviny, abychom je zmladili a měly dobrou sklizeň. Převrstvujeme kompost a hnojíme brambory, košťálovou a plodovou zeleninu. >>

Březen na zahradě
V březnu již na zahradě dýchá jaro, které s sebou přináší především pestrobarevné květy jarních druhů cibulnatých a hlíznatých květin. V průběhu března můžeme začít s vysazováním okrasných stromů a zakládáním živého plotu. V březnu začínáme na záhonech vysévat zeleninu. >>

Duben na zahradě

V dubnu, kdy kvetou narcisy a tulipány, se zahradní stromy zahalují do kabátů z nového zeleného listí. Stříháme okrasné dřeviny a poprvé v nové zahradní sezóně posečeme trávník, který zároveň provzdušníme. Chemicky ošetřujeme ovocné stromy a keře proti přezimujícím škůdcům a nastupujícím chorobám. >>

Květen na zahradě

Květen, jak už sám název napovídá, je měsícem, ve kterém kvete doslova celá zahrada. Prim v tomto směru hrají ovocné stromy, které jsou v tomto období obaleny květy, kolem nichž čile poletují pilné včely. V květnu se naplno rozbíhá pravidelná péče o zahradní trávník a práce na venkovních zeleninových záhonech. >>