Stromy
jsou kolem nás, tak samozřejmé, že je ani nevnímáme.
Žijí si svůj dlouhý život a jakoby nám mávali svými větvemi.
Stromy jsou i součástí našich hvězdných znamení.
Komentáře
Přehled komentářů
Červen na zahradě
Červen je měsícem, kdy se jaro střídá s létem, začínají velmi teplé dny a zahrada vyžaduje zavlažování. V červnu již obvykle dozrávají první třešně a jahody. V zeleninové zahradě sklízíme saláty, mrkve, ředkve, vodnici, pór nebo rané zelí. Přelom jara a léta je vhodným obdobím pro řízkování okrasných keřů. >>
Červenec na zahradě
V červeneci, který se pyšní statutem nejteplejšího měsíce v roce a zároveň je to měsíc přívalových srážek, se můžeme těšit pohledem na bohatě kvetoucí zahrádku. Za péči, kterou jim musíme věnovat, se nám ovocné stromy a keře již v červenci odvděčí bohatou úrodou. >>
Srpen na zahradě
Srpen je měsícem, ve kterém nám na zahradě bohatě kvetou teplomilné druhy květin. V ovocné a zeleninové zahradě nyní nastává období sklizně. Není to však poslední letošní úroda, protože právě v srpnu je čas k výsadbě pozdní zeleniny na volné záhony. >>
Září na zahradě
V září je měsíc, ve kterém se léto pomalu přehoupává v podzim. Kvete stále méně rostlin, ale to nám vynahrazuje bohatá úroda ovoce a zeleniny. Část sklizně můžeme skladovat, moštovat či kompotovat, abychom se z ní mohli těšit i v zimních měsících. >>
Říjen na zahradě
V říjnu, kdy se pomalu loučíme s většinou kvetoucích rostlin, zdobí zahrady pestrobarevné chryzantémy. Sklízíme dozrálé a vyséváme ozimé druhy zeleniny. Prázdné zeleninové záhony zryjeme, abychom je připravili pro příští sezónu. >>
Listopad na zahradě
V listopadu se na zahradě loučíme s většinou okrasných květů, končí sklizeň a naplno se rozbíhají přípravy na zimní období. Listopad je zároveň měsícem, v němž je zahrada nejbohatším zdrojem nepotřebné zeleně, a je tak nejvhodnějším obdobím k přípravě kompostu. >>
Prosinec na zahradě
Ačkoliv v prosinci už nic nekvete a listí je opadané, zahrada je stále krásná, protože ji zdobí barevné plody stálezelených dřevin a suché květy ozdobných travin. V tomto období se musíme postarat o okrasné dřeviny, aby je nepoškodil těžký sníh a stříháme rouby ovocných stromů
Listopad na zahradě
(............., 9. 11. 2009 14:45)
V listopadu se na zahradě loučíme s většinou okrasných květů, končí sklizeň a naplno se rozbíhají přípravy na zimní období. Listopad je zároveň měsícem, v němž je zahrada nejbohatším zdrojem nepotřebné zeleně, a je tak nejvhodnějším obdobím k přípravě kompostu. Před zimou můžeme ještě vysít mrkev, cibuli nebo petržel.
OKRASNÁ ZAHRADA
S květy se na zahradě v listopadu setkáváme už jen příležitostně, když vykvetou nejpozdnější chryzantémy, vřesy nebo pozdní šafrány. Vedle nich naši zahradu ozdobí barevné listy na stromech. Červenou nás nadchnou javory, jeřáby a třešně, žlutou pak lípy, habry a modříny.
Také v tomto měsíci bychom se měli věnovat růžím. Keřové růže bychom měli obrýt, ke kořenům přihrnout zeminu a přikrýt je chvojím. U stromkových růží nejprve stáhneme korunu, poté ji opatrně ohneme a zakryjeme chvojím, popřípadě zahrneme zeminou. Koruny starších rostlin, které bychom mohli ohnutím poškodit, zkrátíme a obalíme netkanou textilií. Pokud je příhodné počasí a půda není dosud zmrzlá, růže můžeme do poloviny měsíce ještě také vysazovat.
Záhony s trvalkami, nově vysazenými cibulovinami, hajními bylinami a dřevinami bychom měli chránit chvojím nebo listím proti zimním mrazům. Zakrývat můžeme na zimu také skalku, což ale není v našich zeměpisných podmínkách nutné.
Další důležité práce:
* Až do poloviny měsíce můžeme sázet rychle kořenící cibulnaté rostliny a málo choulostivé okrasné listnáče.
* Dvouletky na záhonech přikryjeme netkanou textilií.
* Trvalky a okrasné dřeviny okopeme a pohnojíme.
* Z balkónů a teras odstraňujeme letničky v květináčích a truhlících.
* Rostliny, kterým vadí zimní vlhko (například skalničky), přikryjeme stříškou ze skla či plastu.
* Vřesy před zimou dostatečně zalijeme a za prvních mrazíků ochráníme netkanou textilií.
* Zryjeme, pohnojíme a povápníme místa, kde chceme mít v příštím roce květinové záhony a trávník.
* Připravíme si směs zemin pro vysévání květinových sazenic v příští sezóně.
..........
(............., 9. 11. 2009 14:44)
V listopadu ještě sklízíme nejpozdnější druhy jabloní. Pokud jablka na stromech přepadl nečekaný mráz, počkáme, až během dne poleví, jablka otrháme a umístíme je na jeden nebo dva dny do sucha a chladu, aby oschly, a poté je uložíme do sklepa. Na zahradě můžeme také najít plody kdouloní.
Nemáme-li zahradu oplocenou, měli bychom chránit kmeny ovocných stromů proti okusu zvěří buď chemickými přípravky, nebo ochranným pletivem. Půdu kolem kořenů bychom měli obrýt a pohnojit. U stromů s nízkými kmínky postačí, když půdu prokypříme.
V listopadu je pravý čas k pohnojení stromů a keřů drobného ovoce. Nejvíce hnojiva bychom měli poskytnout angreštům a rybízům, o něco méně pak malinám a ostružinám. Dostatečně pohnojíme také jahodníky a révu vinnou. U všech stromků a keřů také odstraňujeme kořenové odnože, vydatně je zaléváme a k nově vysazeným přihrnujeme půdu.
Další důležité práce:
* Poté, co broskvoně ztratí listí, měli bychom je ošetřit přípravkem proti kadeřavosti.
* Za příhodných podmínek můžeme až do poloviny měsíce můžeme vysazovat ovocné dřeviny a v teplejších oblastech i révu vinnou.
* Z korun stromů odstraňujeme zaschlé plody a likvidujeme je.
* Shrabujeme spadané listí a kompostujeme ho.
* Průběžně kontrolujeme stav uskladněného ovoce a zkažené či kazící se vyhodíme.
...............
(.............., 9. 11. 2009 14:42)
ZELENINOVÁ ZAHRADA
V listopadu můžeme stále sklízet pórek, růžičkovou kapustu a kadeřávek. Čínské zelí můžeme ještě ponechat na záhonech, protože mu teploty pod nulou neublíží. V zemině můžeme nechat i ozimé druhy česneku, cibule, salátu a špenátu, ale měli bychom je chránit netkanou textilií proti nízkým teplotám. Také můžeme vysévat mrkev, cibuli a petržel, které nám vyrostou zjara.
Listopad, v němž je zahrada nejbohatším zdrojem nepotřebné zeleně, je nejvhodnějším obdobím k tvorbě kompostu. Patří do něj zbytky okrasných rostlin, zeleniny a ovoce, spadané listí, větvičky a poslední posekaná tráva. K tomu bychom měli ještě přidat zeminu. Máme-li již kompost hotový, připravujeme ho pro jarní použití. Uleželý proházíme přes prohazovačku, nedozrálý pak přemístíme vedle a prolijeme ho močůvkou či fekáliemi.
Máme-li na zahradě pařeniště pak ho využijeme jako přezimovací stanoviště pro choulostivé trvalky a hlíznaté rostliny, popřípadě do něj přemístíme pekingské zelí, kedlubny a hlávkovou kapustu i s kořenovými baly.
Další důležité práce:
* Dokončujeme sklizeň kořenové zeleniny.
* Hnojíme a ryjeme záhony.
* Podle potřeby zlepšujeme zeminu. Do těžké půdy přidáváme písek, kompost nebo rašelinu. Do lehké pak dáváme těžkou zeminu nebo humózní organickou hmotu.
* Připravíme si směs zemin pro vysévání zeleninových sazenic v příští sezóně.
* Vypouštíme vodu z hadic a nádrží na zalévání.
* Rychlíme kořenovou i listovou petržel, cibuli sazečku a pažitku, které potom využijeme v kuchyni při vaření.
* Průběžně kontrolujeme stav uložené zeleniny, zkaženou nebo kazící se vyhodíme.
Růže šípková - šípek
(............., 1. 11. 2009 6:42)
(Rosa canina)
Růže šípková (Rosa canina L.) někdy nazývaná též planá růže nebo zkráceně šípek je planě rostoucí keř z čeledi růžovitých. U tohoto druhu se rozlišují dva poddruhy - růže šípková pravá (Rosa canina canina L.) a růže šípková křovištní (Rosa canina corymbifera (Borkh.) C. Vicioso). Růže šípková je až 3 metry vysoký keř se silně ostnitými větvemi, množstvím opadavých listů a hákovitě zahnutými ostny. Lichospeřené listy jsou na větvích střídavě posazeny. Květy této růže jsou světlounce růžové, posazené buď jednotlivě nebo v květenství lata. Rozkvetlé šípky můžeme vidět od června do července. Plody růže šípkové určitě všichni velmi dobře znáte. Jedná se o krásné červené šípky, které se uvnitř skládají z několika malých hranatých tvrdých nažek. Obal pro toto souplodí vznikl srůstem některých květních a stonkových částí. Celkově se však jedná o hodně variabilní druh. Růže šípková roste převážně na úhorních stanovištích, mezích a okrajích lesů a na výslunných stráních.
Nejčastější uplatnění růže šípkové
Šípky jsou oblíbené především pro svůj velký obsah vitamínu C, který blahodárně působí při jarních únavách či chřipce
.................
(............., 1. 11. 2009 6:41)
Jak růži šípkovou užívat
Sbírají se šípky v době zralosti, tj. v září až říjnu. Suší se co možná nejrychleji za teplot 60 až 80 °C. Droga obsahuje zejména vitamín C, kterého je v zralých a neusušených šípcích přítomno 0,2 až 1%. Sušením však dochází k jeho poklesu zhruba o 45 až 90%, z čehož se v čaji rozpustí jen přibližně 40%, což v praxi znamená, že do jednoho šálku šípkového čaje se dostane maximálně jen nějakých 10 mg tohoto vitamínu (pro srovnání: při chřipkách jsou doporučovány megadávky vitamínu C v množství 2000 až 5000 mg denně). Dále jsou přítomny karotenoidy, flavonoidy, vitamíny B1, B2, P a K, organické kyseliny (citrónová, jablečná, nikotinová), asi 30% cukrů, slizy, pektin, minerální látky aj. Šípkový čaj se užívá k celkovému posílení organismu a vzhledem k tomu, že působí i mírně močopudně, lze jej využít i při zánětlivých onemocněních močového ústrojí nebo při ledvinových či močových kaméncích. Čaj je nejlépe připravovat z drcených šípků, které se vaří asi 10 minut (použijí se 2 čajové lžičky šípků na 250 ml vody). Čaj z okvětních lístků údajně ulevuje od žaludečních křečí. Jako posilující prostředek bývá doporučován i šípkový likér (1 l šípků a 0,5 kg cukru se 8 dní luhuje ve 3 l žitné, pije se pak 1 sklenka denně před jídlem). Informace v tomto odstavci převážně převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 4.
Růže šípková - šípek - doplňující informace
Mimo čajů lze ze šípků vyrobit velmi dobré víno či marmeládu nebo džem.
Kaštan
(............., 1. 11. 2009 6:37)
Kaštan je jeden z oblíbených stromů, protože snad všichni jako děti jsme z jeho plodů vyráběli figurky a také je po sobě házeli při cestách ze školy, zatím, co jsme se brodili ve spadaném listí. Sbírali jsme kaštany nejen jako hračku, jako krmivo pro zvířata, ale i jako příjemnou věc do kapsy a k hlazení. Na podzim vždycky většina dětí má plné kapsy kaštanů. Já se přiznám, že jsem v omhletom dítě doposud. Kaštan je vlastně botanicky správně řečeno strom, který se jmenuje Jírovec maďal, ale známe jej i pod jmény pakaštan nebo kaštan koňský.
Málokdo ale ví, že tento tak notoricky známý strom je domovem v našich zemích teprve pouze necelých 400 let. Stejně, tak jako brambory a i jiné plodiny. Kaštan koňský je domovem v Malé Asii, odkud jej okolo roku 1557 přivezl do tehdejšího Cařihladu (Istambul) Busech a pak rakouský velvyslanec von Urgnad jej zaslal do sídelního města Vídně. Zde jej ředitel císařské zahrady Clusius rozmnožil a od r. 1588 se rozšířil i v našich zemích. V Matthiolově herbáři z roku 1562 jej ještě nenajdeme, ale v jeho dalším vydání od Daniela Adama z Veleslavína z roku 1596 se již píše: "Jest i jiné přespolní pokolení kaštanův, kteréž jsem tuto pro krásu a spanilost jeho vymalovati dal. Takovou ratolest i s ovocem z Konstantinopole odeslal mi vzácný muž Augerius Busbequius, Jeho Milosti Císařské v Turcích legát... Turci je jmenují koňské kaštany, protože soptivým koňům velmi prospívají." Tolik Matthioli v překladu Tadeáše Hájka z Hájku, dvorního lékaře oné císařské milosti, jímž myšlen Rudolf, toho jména druhý.
.................
(............., 1. 11. 2009 6:36)
Původně se myslelo, že kaštan pochází z Azie, ale v současné době se má za to, že se vyskytoval planě i v severních horských oblastech Řecka. Někteří botanici zastávají názor, že je to pozůstatek třetihorní květeny. To, že rostl i v třetihorách by nasvědčovaly i nálezy charakteristických plodů v hnědouhelných vrstvách. V současné době se sází většinou ve stromořadích, protože dává pěkný stín, není hostitelem škodlivého a nepříjemného hmyzu, naopak jej odpuzuje, esteticky je velmi libý na pohled, zvláště v době květu, kdy je vhodnou potravou pro včely. Plody se používají i jako krmivo pro prasata a ovce. Dřevo nemá valné ceny. Latinský název je Aesculus hipocastanum. Hipo je předpona, která vychází z řeckého výrazu pro koně. Možná k tomu přispěla i barva kaštanů, barva obvyklá pro srst koně. Ale pravý název s podobou koně je prý hlavně od toho, že když na podzim odpadnou listy, tak po nich zůstává jizva ve tvaru koňské podkovy.
Jméno jírovec má původ ve svém významu šťavnatý, bujný. Maďal je původu maďarského (původně magyal) a je to maďarské jméno pro durman, jehož plodům se ostnaté tobolky kaštanu koňského velmi podobaly. Latinský výraz Aesculus, vlastně esculus pochází ze slovesa edere, kterým nazývali staří Římané druh dubů, jejichž žaludy jedli. My jim v dnešní době říkáme jedlé kaštany. Má dlouhé úzké pilovité kožovité listy, květy jsou jehnědy, plody nažky. Tyto jedlé kaštany, vlastně jsou žaludy. Roste většínou v teplejších krajích než u náš, i když se také dají zde pěstovat a vozí se k nám hlavně z Itálie.
Kaštan je tedy mohutný strom, dosahující až velikosti 30 m. Květy se objevují na 10 až 15 letých stromech a to jsou laty vijanů a jako svíce svítí na stromě podobajíce se svíčkám na vánočním stromečku. Jejich barva je bílá, někdy s růžovým nebo žlutým nádechem. V květenství je mnoho jalových prašníkových květů, které mají za úkol pouze zvětšovat květenství a podporovat nápaditost a přitažlivost pro hmyz. Kvete v květnu a červnu. Listy jsou dlouhé až 20 cm a široce dlanité. Jejich odvar se používal na oživování barvy vlasů a také sušené se vkládaly do skříní, jak šatních, tak i jídelních, protože jejich pach odrazuje moly, a to i ty moučné (zavíječe).
.................
(............., 1. 11. 2009 6:35)
Pokud se chcete zbavit beze zbytku moučných molů ze svých špajz a skříní, je dobré dobře vymyté prostory nebo skříňky vykouřit zapálenými sušenými listy kaštanu a řešáku. Já na to mám starou kameninovou drátovanou mísu, kterou naplním dřevěným uhlím a ve vhodnou dobu, když uhlí již jen tak tiše žhne, na ně navrším sušené listy, zavřu do spíšky a přelepím leukoplatí nebo kobercovou lepenkou dveře. Nechám několik hodin a pak větrám.
Samozřejmě, že se může stát, že si moly domů zase přinesete v potravinách, tedy jejich vajíčka nebo přímo housenky (dokáží vegetovat i v pálivé paprice nebo pepři), ale je to docela účelné. A když to zkombinujete s feromonovými "mucholapkami" můžete vést docela úspěšný boj s tímto nepříjemným hmyzem.
Plodem je známá ostnatá tobolka, která v sobě skrývá jedno až tři hladká hnědá semena - kaštany, obvykle s velkou skvrnou pupeční. Při dozrávání puká na tři chlopně. Jak už jsme uvedli výše, tyto plody se používají jako krmivo pro prasata a koně.
Pro vysoký obsah saponinů, až 20 procent, se také používaly plody jako náhražka mýdla, hlavně v době války.
Z léčitelského hlediska mají tyto plody velký význam, hlavně pro svou vlastnost odebírání energie. Jsou nemoci z nedostatku energie a nemoci z přebytku energie. A takovou nemocí je i artroza, revma a velmi často i jiné nemoci dolních končetin nebo páteře. Je notoricky známo, že se kaštany nosí po kapsách, aby člověka nebolely kyčle nebo kolena. Praktikovala jsem to od svých 20 let, kdy jsem začala mít velké bolesti a to byl jeden z prostředků, kterým jsem je mírnila. Taky jsem využila dalšího starého babského receptu, kdy se kaštany dávají do postele. Zabalila jsem do staré plínky asi 20 kaštanů a dala je do nohou do povlaku své peřiny. Vždycky, když jsem převlíkala postel, tak jsem kaštany vyhodila a použila nové. Ostatní kaštany jsem skladovala ve stejné místnosti v kameninových džbánech a sádelňácích nahoře na knihovně. Bylo velmi zvláštní, jak stejné kaštany, tedy ze stejného stromu, ve stejném pokoji, za stejné teploty jsou úplně jiné. Kaštany, které byly použity jako léčivý prostředek v posteli, byly po těch 6 týdnech scvrklé a po rozloupnutí uvnitř zcela černé. To jak vytahovaly onu patologickou energii z mého těla. Kaštany ze džbánu byly čerstvé a uvnitř dužnaté a zelené. Po projití procedurou mé postele byly také scvrknuté a černé.
Tady je vidět, jak vynikajícím způsobem funguje takováto "přírodní léčba"
.................
(............., 1. 11. 2009 6:34)
Proto doporučuji: nasbírat na podzim množství kaštanů, uskladnit je v dekoračních předmětech vašeho bytu, a to ve stejné teplotě, jakou máte v ložnici (zvláště výhodné jsou velké dekorativní vázy, víte, kolik se tam vejde kaštanů?). Nosit kaštany při sobě, v dosahu vnitřní aury (15 cm), v kapsách pracovního pláště, kabátu, kalhot, v nejhorším případě v kabelce. Dát do uzlíčku asi 15 - 20 kaštanů a umístit je do postele, nejlépe do nohou a po 4 - 6 týdnech vyměnit za nové a čerstvé. V případě revmatismu rukou je stále žmoulat v ruce.
Tato terapie pomáhá při všech nemocech, které jsou tvořeny přebytkem energie, což jsou záněty, zvláště pak při křečových žilách, artróze, revmatismu, bolestech páteře, bolestech hlavy, bolestech a brnění nohou, otocích nohou a poruchách lymfatického systému, myomech a chronických zánětech močových cest.
Rozdrcené kaštany můžete použít i jako obklad při akutních zánětech žil nebo jakýchkoliv jiných zánětech (s výjimkou zánětu ledvin, které chtějí suché teplo).
Dalším léčitelským prostředkem opět při bolestech nohou a artrózách je naložení květu kaštanu do lihu. V době plného květu vsuneme jeden až 3 květy, podle velikosti, do láhve s akloholem o koncentraci 30 - 40 procent. Může to být nějaká vodka nebo slivovice nebo starorežná. Vyšší koncentrace není dobrá, protože v bylinkách jsou látky, které se rozpouštějí v alkoholu (ty se vyluhují) a látky, které se rozpouštějí ve vodě (a v tomto alkoholu je 60 procent vody) a ty se také vyluhují. Necháme zavřené v láhvi nejméně po dobu 3 týdnů na světlém místě, ne přímo na slunci. Protřepáváme. Pak používáme jako mazání. Já pro zvýšení prokrvení přidávám do litrové láhve 1 čajovou lžičku mletého zázvoru. Pak se ale musí více protřepávat.
Jako léčivka se používá sušený květ, a to vnitřně i vnějšně v obvyklém nálevu (polévková lžíce na 1/4 litru vody). Abych citovala odbornou literaturu, tak nálev je za tepla získaný vodný výluh. Léčivka se přeleje vroucí vodou, nádoba se přikryje a na teplém místě se nechá stát asi 20 minut. Nálev se scedí. Běžně nálevu říkáme čaj, podle nejběžnějšího produktu nálevu. Stejným způsobem používáme luxovat nebo xeroxovat.
Tento čaj se používá při zánětu horních a dolních cest dýchacích, napomáhá rozpouštění a uvolňování vazkých hlenů.
V některých případech se používá i kůra kaštanu, a to opět v nálevu nebo i v odvaru, kdy upravuje cévní a lymfatické poruchy, působí hojivě při hemeroidech a křečových žilách.
Hloh Obecný (Crataegus oxyacantha)
(............., 1. 11. 2009 6:32)
Hloh je trnitý keř, vysoký asi 2 m, může se však vyvinou i jako strom až do výše 8 m
Hloh je trnitý keř, vysoký asi 2 m, může se však vyvinou i jako strom až do výše 8 m. Je rozšířen po celé Evropě, zasahuje do severní Afriky, na východě až k Himálaji. Je blízký příbuzný jabloní a hrušní. Má s nimi společné i hmyzí škůdce, není proto vhodné, vyskytuje-li se blízko ovocných zahrad. U nás roste na suchých kamenitých stráních, na okrajích a uvnitř světlých lesů, podél cest, v křovinách apod. Pěstované plnokvěté odrůdy se ke sběru nehodí.
Tento keř z rodiny růžovitých roste nejčastěji v řídkých lesích, hlavně listnatých nebo borových. Někdy ho však nalézáme i ve skupinách stromů stojících o samotě. U živých plotů z hlohu se většinou nejedná o
.................
(............., 1. 11. 2009 6:31)
Crataegus oxyacantha, který je používán v medicíně, ale o jeho blízkého příbuzného, dovezeného k nám ze Severní Ameriky.
V květnu a v červnu sbíráme květy a mladé letorosty s listem a květem, ale pouze z bíle kvetoucích druhů. Sbíraná droga musí být na začátku rozkvětu. Hodně rozpuklé květy opadávají. Květy a listy se rychle a
bez obracení suší ve stínu. Při umělém sušení nesmí teplota překročit 35°C.
Bílé nebo bledě-růžové květy, které rozkvétají v květnu a červnu, pronikavě a velmi nepříjemně páchnou.
Jeho kulaté, světle červeno-hnědé drobné plody, vyrůstající na dlouhých stopkách, jsou nasládlé a v dobách hladu sloužily opakovaně jako potrava. Plody se sbírají pouze po dohodě se sběrnou v září a říjnu. Suší se umělým teplem do 70°C.
Odvar z listů hlohu upravuje prokrvení věnčitých cév a zvyšuje sílu srdečního svalu. Přestože obsahuje hloh látky, které ovlivňují srdeční rytmus, nemá žádný toxický (poškozující) účinek. Tím se liší od náprstníku (Digitalis), jednoho z dalších, důležitých rostlinných léků užívaných při léčbě srdečních nemocí.
Hloh je přírodní léčivý prostředek, pomocí kterého teprve delším a pravidelným podáváním je možno dosáhnout pozoruhodných úspěchů. Nejdůležitější oblastí jeho použití je takzvané stařecké srdce, oslabené ubývající silou srdečního svalu a špatným prokrvením věnčitých cév. Z tohoto důvodu je hloh indikován i u mladších lidí, jejichž srdce je zatěžováno stresem nebo nemocí. Hloh sice nepůsobí přímo proti vysokému krevnímu tlaku, může však zlepšením srdečního výkonu krevní tlak normalizovat. Také bývá s úspěchem používán při doléčování srdečních infarktů.
Plody hlohu se nyní používají jen vzácně, na rozdíl od dřívějška se nalézají jen v některých hotových výrobcích. Dnes se používají výhradně jen květy a listy.
Z početných účinných látek obsažených v rostlině je nutno jmenovat hlavně dvě skupiny, Flavonoidy (hyperosid a rutin) a Oligomerní procyanidiny.
Srdeční obtíže musí být v každém případě vyšetřeny lékařem. Pokud již užíváme na srdce nějaký jiný lék, zeptáme se lékaře, než začneme užívat také ještě hloh. Jinak by mohlo dojít k určitým nežádoucím interakcím (vzájemnému působení).
Dnes se používají listy a květy hlohu, plody jen zřídka.
Lípa jako strom
(..........., 28. 10. 2009 8:21)
Lípa není, jak víme jenom národním symbolem, ale také medonosným stromem, který má mnoho dalších pozitivních vlastností. Přoi veškeré té historii by se nemělo zapomenout na taxonomii, protože by byla ostuda, vysadit někde na počest Slovanů lípu dovezenou z Ameriky.
Rod Tilia L. - lípa
Víceleté, listy opadavé, na větvích dvouřadé střídavé, nedělené, srdčité nebo na bázi uťaté, pilovité nebo zubaté, špičaté, palisty malé opadavé; květenství v dlouze stopkatých vrcholících, žlutavé nebo bělavé, vonné, listen blanitý, podlouhlý, k stopce květenství přirostlý a s ním opadavý. Květenství oboupohlavné, pravidelné pětičetné , androeceum (soubor tyčinek) obsahuje až 80 tyčinek, volné nebo nitkami srostlé v 5 svazečků, gynoeceum (pestík) pětipouzdrý, nažka tvrdá – oříšek s 1-3 semeny. Děloha dlanitě laločnatá.
Všechny druhy se mezi sebou plodně kříží a kříženci, často popisovaní jako druhy, se běžně vysazují i v parcích a spontánně se šíří ve volné přírodě; pěstuje se též mnoho cizích druhů, které se druhotně šíří i v křížencích s druhy domácími.
Druh - Tilia platophyllos Scop. - lípa velkolistá
Popis
Strom až 40 metrů vysoký, větve rozkladité.
Listy: Listy široce až okrouhle vejčité, 3-12 cm velké, na bázi srdčité. pravidelně ostře, ale ne osinkatě pilovité, náhle zašpičatělé, na líci pýřité nebo lysé, na rubu světle zelené a zvláště na žilnatině pýřité. žilky 3° vynikl, souběžné, řapík 2-5 cm, pýřitý.
Květenství: visuté, 3 (2-5) květů, listen 5-12 cm, květy žlutavě bílé. Corolla (koruna květní) - 8 mm, androeceum (soubor tyčinek) - 30-40 ks.
Plody: kulovité nebo hruškovité, 8-10 mm, silně 5žebré, plstnaté, oplodí dřevnaté.
Druh - Tilia cordata Miller. - lípa malolistá
Popis
Strom, zřídka keř až 30 metrů vysoký, koruna široká, rozkladitá. Mladé větévky lysé.
Listy: Řapíky listů 1-4 cm, lysé, čepele nesouměrně okrouhle srdčité, 3-6(-9) x 3-7 cm, na bázi srdčité, jemně pilované, náhle zašpičatělé, lysé, jen na rubu v paždí žilek rezavě hnědě chlupaté, žilky 3° nezřetelné
Květenství: Vrcholík s 5-11 ((3-16) květy, přímý, ve třetině až polovině s čárkovitě jazykovitým listenem. Corolla (koruna květní) - žlutavě bílá
Plody: tenkostěnné, kulovité, v průměru 6 mm, slabě brázdité.
Výskyt
Světlé smíšené lesy dubohabrové, lužní a svahové lesy. Půdy vlhké i vysychavé, zásadité, často vápenaté, humózní, kamenité i hlinité. V teplejších krajích hojná, jinde roztroušená, často sázená.
Druh - Tilia vulgaris Hayne. - lípa obecná
Je možné, že se jedná o křížence (hybrida) druhů T. platophyllum a T. cordata.
Popis:
Větévky: mladé větévky lysé.
Listy: čepele 6-10 cm velké, široce vejčité, na bázi šikmo srdčité až skoro uťaté, pilovité, krátce zašpičatělé, na líci tmavozelené, na rubu bledší, po obou stranách lysé, jen na rubu v paždí žilek rezavě hnědě chlupaté, žilky 3° sotva patrné nebo nevyniklé
Květenství: Vrcholíky nicí, 4-10 květů
Plody: Nažky široce vejčité, v průměru 8 mm.
Národní symbol: Velice pravděpodobně ano. Protože není jisté, zda se jedná o samostatný druh, doporučuje se v případě výběru dát přednost druhům T. platophyllum nebo T. cordata.
A co budoucnost?
(..............., 23. 10. 2009 18:49)
A co budoucnost?
Příroda nám dává zatím vše, co potřebujeme k životu - světlo, jídlo
a vodu. A my? Bereme si mnohem více, než potřebujeme. Plýtváme všemi jejími zásobami, které má. Co třeba kácení deštných pralesů? Každoročně ubývá kolem 30 milionů hektarů deštných pralesů. Jestli budeme i nadále pokračovat tímto tempem, v roce 2035 by již neexistoval ani kilometr čtvereční těchto pralesů. Vyčerpává se velké množství nerostných surovin, zásoby vody
... A nejlepší na tom je, že si za to vlastně můžeme sami. Všechno tohle ničení planety má jedinou snadnou příčinu - člověk. Musíme se naučit správně využívat suroviny, které nám příroda nabízí.
Vědci dnes již dokáží s celkem velkou přesností i určit další dobu ledovou, která čeká lidstvo. A kdo to zase způsobil? Člověk. Možná najdeme způsob jak tuhle katastrofu přežít, ale třeba také ne! A pak se příroda zbaví toho nejhoršího, co se kdy na Zemi objevilo, ale co si i sama stvořila - opět člověk!
Ale zasloužil by si to? Lidstvo si zavinilo dnešní stav planety. A tak v důsledku globálního oteplování se třeba zase dostaneme zpět do středověku, tak jak to předvídají někteří věštitelé. Velký vliv na to může mít i válka. Při dnešní "chytrosti" některých jedinců se už lidé nebudou ostýchat použít jaderné zbraně nebo zbraně s biologickým virem. Nebo může přijít i nebezpečí odjinud - z vesmíru.
Co kdyby do Země narazil asteroid ještě mnohokrát větší než ten, co vyhubil dinosaury...? Jednoho krásného rána se třeba vzbudíte do onoho "soudného dne".
Takže co uděláte? Pokud patříte mezi sobecké lidi nemyslící na ostatní, na své budoucí potomky, potom to tak necháte být. Ale třeba to tak není a uděláte alespoň něco pro přírodu, která nám dala život.
Šípkový den
(.............., 16. 10. 2009 9:18)
Sen rudých plodů, zlatých lístků
chvěje se větrem severním,
zdobený diadémem z jíní,
stříbrem na nitkách pavučiny.
Ostrými ostny trhá dny
ve zlatomodrém moři.
Vybledlé slunce podzimní
krvácí, když se do něj noří.
Trháme plody z toho keře
a on se nedá, on se brání.
Jsou drobné kapky naší krve
poslední verše z luk a strání.
Tajemný podzim
(.............., 16. 10. 2009 7:48)
Usínající trávou kráčela bosa,
tichá a zamyšlená pozorovala vadnoucí kvítky.
Z dálky slyšela poslední zpěvy kosa
sedícího na vrcholku staré zídky.
Obloha dávno nebyla bezmračná,
vládla jí barva ocelově šedá.
Přesně teď nastala doba zázračná,
která se slovy snad popsat nedá.
Šla dál a stále něco hledala…
…snad půvab, jež tahle doba mívala?
…snad šepot trávy už skoro spící?
…snad zpěv kosice v dáli zpívající?
I pohled na les byl dnes bídný,
vždyť stromy byly zcela nahé!
Jak může být někdo klidný,
když i stromům někdo listy krade?!
Stromy holé, kvítky zvadlé,
přesto kráčela stále dál a dál,
smutně pozorovala, jak flóra chřadne.
Zkrátka podzim byl přírody král…
Vítej, poutníče!
(.............., 14. 10. 2009 18:22)
Když zavítal jsi v tento kraj, slyš mou prosbu, chraň se jí a udrž ji ve své hlavě.
*Otevři teď své oči naplno! Co vidíš? To jsem já, LES, mé stromy, můj potok, mé květy, má zvěř...
*Když teď ztišíš své kroky a činy a zaposloucháš se... Co slyšíš? Je to hudba ráje, když potoční voda hladí obrázky a ptáci v korunách stromů pějí své nekonečné písničky...
*Odlož svou hůl, poutníku, a dotkni se! Co držíš teď ve svých dlaních? Cítíš hrubost kůry stromů a jemnost jehličí. A kterak ta kobylka v dlani lechtá....
*Teď sehni svůj znavený hřbet, skloň se až ke stonkům trav a tu uvidíš plody. Jen si směle nabídni, tak ochutnej přece... Chutnají ti jahody, ostružiny a borůvky?
*Odlož i dýmku svou, nech své plíce na chvíli relaxovat. Zhluboka se poté nadechni! Co ucítíš? Je to vůně sena z nedalekého krmelce, jehličí a čertvá tráva.
***Ale teď se seber, člověče, vem opět do ruky hůl a do úst vlož fajku svou. Pokračuj dál svou cestou a já ti přeji, aby ti cesta rychle ubíhala. Pak naplno si mě vychutnáš a zjistíš, to ti doopravdy nabízím. Jdi skrz mnou po úzké, kamenité cestě, vníměj mě a měj mě rád... Pak teprve mě poznáš takového, jaký opravdu jsem. To mě totiž poprvé začneš vnímat svým srdcem
Líska ( Corylus avellana)
(............., 12. 10. 2009 17:17)
"Strom počátku."
Ochrana před chaotickými silami nadpřirozeného světa (bleskem, ohněm, hady, divokými zvířaty, nemocemi a zlými kouzly).Též strom moudrosti, inspirace, poezie a věštění. Do lísky prý nikdy neuhodí blesk, neboť podle legendy pod ní často odpočívala Panna Maria. Rozjasňuje mysl, odhání chmury. Spánek pod lískou přináší významné i jasnovidné sny. Kdo u sebe nosí lískový prut má ochranu proti zlým mocnostem onoho světa, ale může i síly a energie nadpřirozeného světa vysledovat – řídit – ovládnout, nebo je ,,odtamtud“ převést na tento svět. Lísková hůlka je pro znalce a dobrého člověka opravdovou kouzelnickou hůlkou. Zasvěcenec dokáže nalézt skryté poklady, vodní prameny, ovlivnit počasí. Je zasvěcená tzv. Bílé Bohyni plodnosti.
Vrba (Salix)
(............., 12. 10. 2009 17:15)
,,Jsem láska." (Strom měsíčního božstva, přes 300 druhů)
Velká schopnost tolerance a soucítění s lidmi, živoucí vnímání života jaký je a jaký by mohl být. Napomáhá intuici a citu. Zachovává svěžest, klid a mír. Symbol moudrosti a inspirace. Stimuluje pocit zodpovědnosti, též odpuštění a viny. Může být symbolem smutku, ale také obnovy víry v znovuzrození. Přináší schopnost na nazírání do budoucnosti. Ochrana před zlými vlivy.
JEŘABINA (Sorbus aucuparia)
(............., 12. 10. 2009 17:14)
"Miláček ptáků."
Byla zasvěcena Donarovi. Přináší štěstí, chrání před zlými kouzly.
Lidé narozeni v těchto dnech rádi zkrášlují a zlepšují svět. Záleží jim na vztahu člověka k člověku. S postupným stářím se stále více stavějí do služeb svého okolí. Přitom však dokáží uniknout nebezpečí závislosti na lidech kolem sebe. Nesnaží se dosáhnout uznání, jako jiní, pracují důsledně na zdokonalení sebe sama. Nepociťují prázdnotu, když nemají úspěch a uznání, jelikož jim zůstává radost z vlastního pokroku.
„Zlepši sebe sama, pak můžeš zlepšit svět.“ Toto heslo je velmi vystihuje.
Však jejich snaha o své zdokonalení, může být až chorobná, že se stanou osamělými. Ale osamocení těmto lidem nesvědčí, bolí je to a trápí. Proto i když žijí v harmonii sami se sebou, jakoby povýšeni nad svým okolím, raději zahalí své světlo. Převezmou zodpovědnost za nedostatky a uvelebí se v lidské nedokonalosti. Však časem zjistí, že se takto přepínají ze strachu ztráty lásky a sympatií. Za určitých okolností jim to může bránit najít pravou cestu k sobě samému. Nestačí harmonii hledat, ale i žít se svými partnery a okolím.
.............
(............., 9. 11. 2009 14:48)