Jen tak

Děvče se zeptalo chlapce jestli si myslí, že je pěkná a on odpověděl ne.
Zeptala se ho jestli by s ní chtěl být navždy a on odpověděl ne.
Potom se ho zeptala jestli by plakal kdyby odešla a on odpověděl ne.
Řekla dost, odešla pryč, slzy padaly dolů po její tvářia chlapec jí chytil za ruku a řekl:
"Nejsi pěkná, jsi nádherná!
Nechci být s tebou navždy, já potřebuju být s tebounavždy!!
A neplakal bych kdyby jsi odešla... zemřel bych.....

Jsem všude,tam kde bys mě nečekal.
V kapičkách rosy,v puklinách skal,
labutím pírku i pírku holuba.
Beze mě člověče,
čeká Tě záhuba.
Přicházím tiše,bez pozvání,neptam se,zdali mohu dál.
Na uvítanou mi zvony nevyzvání
a přesto mě každý zatim uvítal.
Mam tisíc podob a stejně tak vůní.
Málo kdo z lidí předemnou uteče.
Jednou jsem ve stínu,
podruhé na výsluní.
Jsem Tvoje láska-člověče.

Ještě jsi neviděl ani můj obrázek
a už máš v srdíčku na tisíc otázek.
Nejsem já princezna, to se jen zdá
nejsem jak věříš, jen holka líbezná.
Umím jen potěšit lidičky na dálku...
Umím jen rozjet tu krásou lokálku..
Jsem jenom, průvodčí co z dálky se usměje..
Jsem jenom pro mnohé paprsek naděje.
Jsem jenom hvězdička, co z dálky září
Jsem jenom jméno v kalendáři.
Jsem jenom pavouček co své sny spřádá...
Píšu jen pro radost a jsem tomu ráda.
Pokud můj veřšíček někoho potěší
ja cítím plamínek co hřeje na duši.
Dík za ten plámínek, alespoň nezebe
a já mám snad další stupínek do nebe....

Dnes v noci sen se mi zdál
jak tělem i duší smě hřál.
Jak cítila sem lásku tvou
a byla s tebou dnem i tmou.
Pak sem se však vzbudila
má myšlenka se změnila
že tohle to byl jenom sen
a nezažiju už takový den.
Až slzy z toho v očích mám
že lásku už mi nechceš dát.
Když napsal smi tu tragédii
sama seděla sem u vody
a nikde ani živáčka
a já do toho ticha hlasitě brečela.
Však najendnou šum křídel slyším
a kachna se vpravo objeví.
Chvilku koukaly jsme na sebe
já po chvíli spadla a vzpomněla si na tebe
jak seděli jsme spolu venku
a ty udělal si kachní zvuk co neměl chybu.
Vzpomínám na Tebe úplně všude
všude něco je co připomene mi Tě.
Dodneška si vzpomínám na tvé první MILUJU TĚ
byla jsem doma a tys napsal mi to
a jakmile já přečetla to
rozbrečela sem se jak miminko.
Ten pocit zapomenout jen tak nejde
když připadala sem si jak jediná na světě.
Však když napsal jsi mi pravý opak
bylo to jak když mi do srdce někdo vbodnul hák
ale sílu na to nemám
kdybych měla tak ho hned ven dám.
Bez tebe je vše tak těžké
když v jednom ztratíš kamaráda a přítele.
Nejhorší je že pomoci mi není
že vyhrabat se z hlouby sama musím.
Stále Tě moc miluju
a nikdy na Tebe nezapomenu.

Když prstýnek mám na dlani,
hovořím k němu v ústraní.
Na stole svíčka hoří.
Pověz mi, perlo samotná,
ve kterém jsi byla moři
Však ve věnečku zhaslých rout
těžko si může vzpomenout,
a proč by vyprávěla.
Prstýnku, kdo tě daroval
na ruku, jež se
chvěla?
A byl možná den májový
či pršelo - však kdo to ví,
a tatínka stál jmění.
A šli; tu ruku s prstýnkem
měl asi na rameni.

Léto končí a s ním i čas pohody a štěstí,
podzim si k nám cestu klestí.
Dřív než dorazí,
babí léto poprosí,
aby za něj zaskočilo.
Listy žloutnout a ztrácejí zeleň,
tráva už hodně zestárla.
Podzim už konečně dorazil,
to jest povel pro draky a vítr.
Meluzína rozfičí se,
draci ti rozletí se
a seshora pozorují, ten měnící se kraj.
Jeden, druhý a třetí lístek letí k zemi,
čtvrtý, pátý a i ten šestý poslední.
Společně s ním letí i má slza,
v ní obsaženy jsou všechny vzpomínky,
vzpomínky na časy skvělé, ještě nedávné.
Zážitky s prázdnin, slunce a teplo,
to vše se najednou všeho zřeklo,
před mrazem a zimou to uteklo.
Holé větvě větve bez listí,
probouzejí uvnitř nostalgii.
Společně s ní přichází i smutek.
Smutek po tom co zmizelo a uklidňovalo,
zeleň opadala a nastává bělota.

Na asfalt padá
prvé listí.
Stromy plešatí
a slunce schovává se
do ústraní,
aby se prospalo.
Ptáci se houfují
a odlétají na jih.
Jdu ulicí,
vítr mi cuchá vlasy,
ve kterých uvázl
poslední pozdrav léta
a dívám se,
jak se podzim rozkreslil.

Melancholický dárek pro zbytky deštivých dnů... snad se ti bude líbit. Nevím, proč mě to tak teď napadlo. Asi nutkání vzpomínat...Tmavý obrys stojí v dáli;
Strom, co dnes už nepoznal.
Zvláštní věc, čas, hlavu čistí
Vzpomínka jak padlé listí.
Chladné kapky do rtů pálí;
Podzim s listy si zas hrál.Pomalu,
Krok do kaluže
Kalná voda na písku.
Vzpomněl si snad na tu chvíli,
Ač ne sami, spolu byli?
Řasy v barvě černé tuše,
Znak míru na řetízku.Ticho, v dáli drozd si zpívá,
Neví, že má dávno spát.
Kreslí na filmovou pásku
Její teď už mrtvou lásku.
Za to, aby byla živá
Dala by ti celý plat. V pokoji a klidu kráčí
Mistr všech tvých tajných snů.
Tenkrát tvrdá realita;
Za Buchlovem už se svítá.
Dneska říci snad jen stačí
Že je konec JEHO dnů.Chvíli
Na platanu stanou
Oči v barvě čokolády,
co se rády mění v psí.
Nota s notou tančí polku,
Tlačí pryč tu ‚zvláštní‘ holku.
Tu minulost zamotanou
Dávno z hlavy smazal jsi.Levý koutek úst se zvedá,
snad se trochu pousmál.
Ten, kdo na tváři má masku
A s klidem jde na procházku.
Krajinou, co spíš je hnědá
Prochází se tvůj Psí král.Tmavý obrys stojí v dáli;
Strom, co dnes tam roste dál.
Čas si jen svým tempem plyne.
Krok, co noha nohu mine…
Chladné kapky do rtů pálí;
Podzim s listy si zas hrál….

Potkat tě v lukách plných vlčích máků.
hřát se sluncem v očích tvých.
Jedinou melodií bude zpěv ptáků
a utápění v polibcich.
V trávě provoněné mateřidouškou
a jemnou vůní jehličí,
tvá náruč bude jen můj azyl
a srdce moje vyléčí ...

Když královna noci jde spát,
nemusí se nikdo tmy bát.
Když Měsíc uloží hvězdy své,
pak rozplynou se krásné sny mé.
Krajinu spící smí probudit
jen ohromný Slunce svit.
Každičkou květinku teplem políbí,
ten pocit se každému hned zalíbí.
A když paprsek na tváři úsměv vykouzlí,
není to kouzlo, to jen RÁNO se probouzí.

Život to je křehká váza,
Když si nedáš pozor rozbije se.
Život je sedmikráska,
jedna uschne, druhá náhle rozkvete.
Život je vzletná vážka,
někdy létá v oblacích,jindy zas na zem chvátá.
Život je hvězda jasná,
každá svůj význam má.
Život není krása samá,
někdy člověk na dno sahá
avšak stříbrnými křídly doletí až k cíli.

Horké slzy kanou mi po tváři,
zas jedna probdělá noc.
Mé prosby mizí v polštáři,
a toužím po Tobě moc.
Svírat Tě v náručí, na rty Tě líbat,
kouzelná slůvka od Tebe slýchat.
Neznám Tě a snad za to ani nestojíš,
Tvé vlasy jsou tak černé,
miluji Tě a přec se to niky nedozvíš,
mé srdce zůstává Ti věrné.
Pro Tvůj úsměv, pohled i hlas,
jenž nejkrásněji mi zní,
já dala bych všechen mně vyměřený čas,
ba i tu vteřinu poslední.
Oči jak korálky z jantaru,
a pohled šlechtice v nich,
nevěděla jsem, že Tebe si vyberu,
a teď přešel mě smích.
Láska je krásná,
však umí i bít,
cesta má je jasná,
ale já chci jinou jít!
Nezabíjej mne, má Lásko,
já chci tu pro Tě žít,
tak miluj mne, má Lásko,
a dovol mi s Tebou být!

Jsi jako hvězda,
Co na nočním nebi září.
Jsi jako vítr,
Co pohladí mě po tváři.
Jsi jako slunce,
Co srdce mé paprsky pohladí.
Jsi jako řeka,
Co tajemství mé nevyzradí.
Jsi jako nádherný sen,
Co bych tak ráda s Tebou prožila.
Jsi jako mýdlová bublina,
Co ve svých dlaních jsem stvořila.
Jsi můj svět,
Co naplňuje mě štěstím.
Jsi jako louka,
Co tak krásně voní kvítím.
Jsi to jediné,
na čem mi opravdu záleží.
Tak už se prosím netrap
a žij, protože život dál běží.